Pořadatelů bylo samozřejmě daleko víc, sjížděli se z celých Čech. Někteří jen na neděli, ale bylo dost takových, kteří pobyli déle a podíleli se na výrobě masek a všelijakých hejblat. Jako jsou různé žrádlomaty, jezdící hrnečky. I jezdící vozíky. Nebo prostě jen pomáhali uklízet, či vařit guláš.

Z jednoho takového vozíku pronášel u brány pan starosta Malý svůj veršovaný projev. A pak na něm odhalil velikou jitrnici – symbol masopustu. Ta jitrnice se otáčela. Radost pohledět.

Průvod do lodžie měl v lipách dvě tancovací zastavení. Bláto se dalo vydržet. Za tanec se starostou se sleva na popelnice nedávala.
V blátě před vchodem do lodžie vysvětlil Masopust všechny atrakce, ale trochu ho nebylo slyšet, to nevadilo, každý si to své stejně našel. To bláto k lodžii patří, prý se nedá odstranit. Už jsme si zvykli.

Uvnitř hrála kapela Michaela Pospíšila. Atrakce se jmenovaly: Mechaničtí cukroušci, Stůl koně šmelináře, Smrtibar, Žrádlomatka, Vězeň klece slastí, Putující zrcadlo – hlava. Vlk byl živý a děti mu kradly zuby, a tím ho odzbrojily. Ale některé se ho bály. Atd.

Panovala v lodžii jiná ekonomika. Uděláš – dostaneš. A tak tu platily Vypečené groše, Otýpková platidla. Klasické peníze až jako poslední. Ty první si děti vymodelovaly a upekly, otýpky nasekaly a svázaly. Samozřejmě při dodržování pravidel bezpečnosti práce a za pomocí rodičů. Úraz hlášen nebyl. Ale vědomí, že bude ti dáno, jen když se přičiníš, to taky za něco stojí. Sekající děti byly kouzelné.

Kupodivu zapadla i přednáška. Jmenovala se Morbidita v pohádkách a Masopustu. Gabriela a Petr, z muzea i odjinud ukázali možnost další spolupráce. Není pak divu, že ve dvoře lodžie se vyskytovala spousta useknutých ručiček a nožiček. Všechny byly jedlé a většinou sladké.

Najednou byla tma, jen oheň uprostřed dvora. Kdo chtěl, tak se hřál, dopíjel, dojídal. Dobrou vůli spolu měli všichni.  Bohumír Procházka

Ke článku jsou v galerii připojeny snímky Bohumíra Procházky a Jaromíra Šimka.