Dopoledne pro žáky, vpodvečer pro veřejnost. Jest slovo akademie jaksi vznešené. Použijeme-li výraz školní besídka, zní to staročesky. Možná někdo řekl by – ne tolik umělecky.

Besídka v Masarykově divadle se povedla. Ono totiž nejde o umělecký dojem, jako o přístup. Žáci, ať ti na jevišti, nebo ti v hledišti, prokázali svůj vztah ke škole. Potleskem, přístupem k přípravě celého vystoupení. Ale i vztahem k učitelům, se kterými program připravili. Ti potom neváhali přijmout legraci. S vervou oblékli kostýmy, i zvířecí, a dovedli poskakovat po jevišti. U vědomí toho, že autorita kantora tímhle neutrpí, spíš naopak.

KOLEKTIVNÍ PRÁCE

Škola připravovala program hlavně v kolektivním duchu. Pěvecké sbory na jevišti byly mohutné. Není důležité, když se objeví úlet. Důležité je, že se zpívá. Příjemné bylo i vystoupení flétnistek. I tím, jak paní učitelka předstoupila s notovým záznamem před soubor a ukazovátkem vedla rytmus i výšku tónů.

Jistě, škola má mezi žáky i skvělé jednotlivce. Beethovenovský klavír, taneční sólo, sólo na trubku jakož i šňůra přemetů a salt. Ta, střídaná házenkářským tréninkem s brankou a míči na scéně, přispěla k pestrosti.

AEROBIK

Pro přípravu akademie vznikla ve škole skupina dívek, která nastudovala vystoupení v aerobiku. Objevila se taneční skupina, která připomněla sálu oblíbený filmový muzikál Starci na chmelu. Možná si ani mnozí neuvědomili, jak starý je to film. A pořád i dnešní generaci žáků něco říká. Svěží muzikou i dějem. Pan režisér Ladislav Rychman natočil film v roce 1964. Početní příklad: kolik uplynulo generací? Vida, co všechno vystoupení připomnělo.

Tradice školních besídek existuje. Dobře, že nám ji jičínská „Dvojka" připomněla.    Bohumír Procházka