Kroje, projevy, vyznamenání, exkurze do srubu, tady výstava trofejí, fotek, hlavně ale kronik. Chlebíčky, káva, setkání po letech, vzpomínky.

Pestrou, přepestrou historii mělo jičínské středisko. Prošlo si všemi zákazy, které naše totalitní minulost uměla. Za Němců, za komunistů. Však i tenhle krásný srub si museli skauti vybojovat. A spoluvystavět. Pracovních hodin nepočítaně. Ale radost pohledět!

Všechno to pěkně shrnuli do zelenomodré publikace, kterou ke své stovce vydali. Poutavé čtení, i prohlížení fotek. (Možno sehnat u vůdce střediska Michala Císaře na telefonu 732 701 303) Mnoho významných jičínských osobností prošlo skautem. V dětství, mnozí i v pokročilém věku, jako roveři, oldskauti. Na výročí se přišli podívat: nestárnoucí Standa Hylmar s kytarou, Ivan Matějka, Karel Hlaváč, Hynda Tišer, Vláďa Stránský, Jaroslav Drozen, Františk Palas, Zdeněk Turčín, Miluše Zívrová, Miluška Ponikelská, Marie Bučinová, Emilka Stránská, Olina Ledabylová, Zdena Brendlová, Nina Kodydková a další. Nelze vyjmenovat všechny ty, kteří se dívali shora. Ale na Jožu Stránského nelze zapomenout.

Čtení o tom, kde všude měli skauti tábor, to je náležitý zeměpis. A nejen český. Však ten poslední, v Netolici, dává jasnou odpověď, proč si skauti zaslouží všestrannou podporu. Postaví si tábor na zelené louce bez elektriky. Ale se vším vybavením hygienickým i jiným. Nic není ošizeno. A taky všechny práce vykonali sami. Včetně služeb v kuchyni. Noční hlídky jsou samozřejmostí. Tady ještě doplněné deníkem, kde každý sloužící zapisuje své pocity. Pěkné čtení kupříkladu o tom, jak poslouchají zvuky nočního lesa, jak popisují východ slunce.

Ke skautu patří mnoho dovedností, lesní moudrost, i symbolika. Každý den se vztyčuje a snímá vlajka, skauti s nesmírnou vážností ustrojení v krojích. Tady začíná vlastenectví. Neformální, opravdové. I za tohle všechno dík. ⋌Bohumír Procházka