Já jsem se s nimi potkal v Hradci Králové při jejich jarní návštěvě v domově pro seniory Harmonie a večer na setkání místních literátů v Café Pessoa proti Adalbertinu. To s nimi vystupoval i regionální autor lékař Václav Franc z Nové Paky, aby zde představil svá poslední dílka a muzika je oživila veselými popěvky. Nálada při jejich setkání byla příjemná, většina účastníků si čtení s chutí vyslechla a přitom si s kapelou s chutí zazpívala.

Už tehdy mne napadlo, vyzpovídat řehečské muzikanty a požádat je o vzpomínky na jeho začátky a více než desetiletou historii. Řehečské kvarteto je produktem Řehečské slepice, neboť na jednom ročníku (2004) hlavní protagonisté bratranci Libor Kučera a Oldřich Němec slíbili, že v příštím roce vystoupí s prvním řehečským muzikálem.

A svůj slib splnili. No nebyl to hned celý muzikál, ale nacvičili si nejdříve dvě písničky a od té doby pořád umělecky rostou. Přibrali dalšího příbuzného Zdeňka Němce a mnozí další se občas k jejich vystoupení přidají. Ale jádro těch tří stále zůstává.

A od těch prvních počátků toho za více než deset let stihli hodně. Začali vystupovat v Jičíně v rámci pohádkového festivalu, pak na nejrůznějších vernisážích, akcích ve vesnicích, zábavách. Mimochodem vystupovali i v Německu, Slovinsku a dokonce v Izraeli. Vydali několik cédéček a neodmyslitelně už patří k Řehečské slepici.

HUMOR A IMPROVIZACE

Hodně často vystupují společně s Václavem Francem, protože mají podobné vnímání humoru, smysl pro improvizaci, jsou jednoduše na stejné vlnové délce. Pochopitelně mají dopředu domluveny určité mantinely, např. délku programu, počet písniček, zaměření třeba na starší diváky nebo na děti atp. Ale že by měli slovo od slova vše dopředu připravené, co v programu zazní, tak to tedy ne. Někdy vznikne třeba z improvizace zajímavý fórek, který rádi opakují i při dalších vystoupeních.

Proč spolu tak rádi vystupují, k tomu V. Franc poznamenává: „My se potřebujeme tak trochu před lidmi předvádět. A pro mě je literární a kulturní činnost vůbec ventilem od mého náročného zubařského povolání. Pamatuji se, jak jsem jednou při jičínském pohádkovém festivalu měl přednášet pohádku u kašny. Byl jsem unavený a nejraději bych se na to vykašlal. Ale pak jsem předstoupil před děti a začal. A stal se zázrak. Vystoupení šlo jako po másle a já zapomněl na všechny problémy a z akce jsem odcházel jako vyměněný. Prostě byl ze mne docela jiný člověk."

A stejné je to i s kvartetem. I když se občas při přípravě vystoupení vyskytnou pochybnosti, nakonec ty rozesmáté tváře, salvy smíchu a energie vlitá do žil lidem kolem nás nám říká, že to má všechno svůj smysl. A ještě jedna vzpomínka pana doktora: „Jednou, když jsme hráli v jičínském domově seniorů, na mě a Řehečské kvarteto čekala jedna babička na vozíčku. Pamatovala si naše minulé představení a říkala nám: Já jsem se na vás moc těšila. Nebýt toho, že jsem věděla, že přijedete, tak už bych radši umřela!"

A tak nejen babičky, ale zástupci všech generací se mohou těšit na další setkání s Řehečským kvartetem a jeho kapelníkem Oldřichem Němcem a duchovním otcem této ojedinělé skupiny bavičů Václavem Francem. Určitě své diváky nezklamou a přinesou spolu se svými dobovými melodiemi a aktuálními texty úsměv do tváří přítomných posluchačů.   Oldřich Suchoradský