Odpovědi našli účastníci v poutavém a zasvěceném vyprávění regionálního historika a sběratele historických pohlednic Karla Čermáka v pátek v Porotním sále jičínského zámku.

Stačil k tomu prý takový jeden výlet. V sobotu 31. května 1879 bylo v Praze na nádraží Františka Josefa velmi rušno. Na svůj vlak tam ale čekala i nevelká, oduševněle vyhlížející skupinka pánů a dam. Čítala jen něco přes dvacet osob. Pokud se jich někdo z okolostojících zeptal, kam mají namířeno, dostalo se mu odpovědi, že do Prachovských skal. „Do Prachovských skal? Kde to je?" s udivením reagovali i zcestovalí světoběžníci, neboť o existenci tohoto místa ještě v 70. letech 19. století téměř nikdo nevěděl. To se však mělo záhy změnit.

Z Prahy vlakem to trvalo šest hodin, nocleh v tehdejším jičínském hotelu Hamburku, pak do Horního Lochova žebřiňákem, opravdu velký okruh skalami, v Lochově večeře a žebřiňákem do Jičína, příjezd za tmy.

O tom všem vyprávěl Karel Čermák více než dvě hodiny. Šlo o výlet Amerického klubu dam, který pořádal Vojta Náprstek. Taky výletníci s sebou měli písmomalíře a ti malovali na skály různé šipky a kdo ví, co ještě. Aby lidi pak věděli kudy dál. Mohl si to dovolit. Tehdy nebyli žádní Koťátkové ani jiní ochranáři.

Ve skalách nebyly ani hospody, a tak asi měly dámy s sebou nosiče na piknik. Nebyly schody, ani zábradlí. A pan Náprstek je náležitě skalami protáhnul. Taky v tom dámském klubu byla spousta mužů, kteří dámám pomohli. Karel Čermák měl svou přednášku velmi pečlivě připravenu.⋌Bohumír Procházka