Protože tahle přednáška se ve čtvrtek 7. února konala v rámci pravidelných setkání Akse, tedy Klubu aktivních seniorů v Knihovně Václava Čtvrtka v Jičíně. A byla samozřejmě veřejně přístupná. Podiv byl oprávněný – sešlo se téměř 90 posluchačů všech věkových kategorií.
Aby ne, když název zněl V předvečer velké války. Téma stále aktuální zvláště při stoletém výročí. Nejen jako látka historická, ale hlavně jako zdroj poučení. Pan profesor připomněl, jak se k němu vrací televize. Protože často neví, co dělat s přítomností.
Použil zajímavou myšlenku, že kdo nežil před rokem čtrnáct, neví, co je to sladký život. Krásná doba ve srovnání s tím, co následovalo. Je dobré někdy si onen kontrast různých epoch uvědomit.
A pak začal Bismarckem a hovořil o různých aliancích a koalicích. Hlavně, jak se měnily, a o jejich nespolehlivosti. Pan profesor je skvělý vypravěč a hezky vkládá i pikantnosti, aniž by sklouzl k bulváru. Jeho přednáška dovede být stroze historická, ale i příjemně poetická. A tak byla řeč o první nositelce Nobelovy ceny za mír Bertě Suttnerové. O tom, jak beletrie a divadlo jsou často daleko od historické pravdy, když líčí některé historické osobnosti podle potřeby díla a ne skutečnosti. Příkladem budiž třeba Sisi.
Proč jsou války?
Robert Kvaček střídal historizující nadhled s detaily událostí. Nejde jen o zpestření. Podrobnost teprve umožní uvědomit si často absurditu dějin. Kupříkladu dění okolo sarajevského atentátu. Zajímavé jsou i historické paralely. Pan profesor zmínil karibskou krizi v roce 1962. Jak blízko tam bylo k rozpoutání jaderné války.
„Generály a někdy i ekonomy bychom nikdy neměli nechat rozhodovat. … Nezajímal jsem se o ty nejvyšší. Zajímal mne obyčejný voják."
Pan profesor dostal krásnou kytku a bábovku. O bábovce prohlásil, že ji snědí na setkání jičínských Čtvrtečníků. Bohumír Procházka
