A tak je jen logické, že v Regionálním muzeu a galerii vznikl nápad všechny jeho příběhy vyprávět. V sobotu otevřela Martina Pajerová výstavu, protože byla její kurátorkou. Ale přišly i její muzejní kolegyně, protože příběhů je mnoho, a tak každý přispěl tím svým. Příběh geologický, archeologický, příběh pověstí, příběh přírody. Ale i výtvarný, památkový, historický.

Taky bylo potřeba v galerii Zebín postavit, aby z něho mohla vést skluzavka a děti si toho kopce mohly užít alespoň na výstavě. Když už tam není sáňková dráha ani skokanský můstek, jako bývalo. Martina vypráví, jak se Zebín stavěl a jak se tam ten geologický vnitřek nevešel a museli ho postavit vedle.

Vernisáž byla pro Jičín událostí a bude po celou dobu výstavy, tady až do 25. září. Školy malovaly a psaly své pohledy na Zebín. Historici snášeli události, které se tu děly, jakož i historii staveb. Je skvělé, že zvonice je opravena a kostel Všech svatých zachraňován. Sám kopec přináší mnoho barev a tvarů. Miloš Šejn je snímá a na plátno dává. Navrhl i vitráže do oken kaple Maří Magdaleny.

Výstava odkrývá i mnoho souvislostí, přesahů. Jedna z hornin, ze které je kopec i jiné kopce složeny se jmenuje prachovec. Že by obec Prachov tady získala své jméno? Pěkná je fotka výbrusu kamene z mikroskopu. Ejhle, ona je podobná fotce vzdáleného vesmíru. Mikro a makro. Chvíli postát před obrazem Marie z Magdaly. Vždyť přece její osud je vykládán tolika rozličnými příběhy. Proč právě ji zasvětili kapli na vrcholu?

Výstava je pro všechny věkové kategorie, pro lidi mnoha zájmů. Někdo se sklouzne na skluzavce, jiný bádá nad názvy nerostů u geologické hádanky, či studuje bitvu z šestašedesátého. Jiného zaujme výtvarný kout, který ukazuje, co znamená jeden kopec pro malíře. Děti jdou se podívat do barokního divadla muzejního, kde příběh kopce sehrály Ajka Kyselo a Jiřina Holá.

Muzeum umí. I maximálně využít vlastních zdrojů. Hudbu na vernisáži obstaralo kytarové duo Babík – Lustig. Pan ředitel a archeolog.    Bohumír Procházka