Můžete posoudit, jaký zájem je o knihy mezi dětmi?
Určitě jsou mezi dětmi i velcí čtenáři, nechci říct, že by tato generace vůbec nečetla. Ale já jsem zjistila, že děti se umí méně vyjadřovat, a to mě děsí. Řada z nich mně píše emaily a mě fascinuje, že přesto, že to jsou velké děti, dělají gramatické chyby a mají špatnou stylistiku. Jsou to děti, které přečtou knihu jednou za tři měsíce. Mají kolem sebe tolik aktivit, že kniha jim připadá staromódní, pomalá, musí se na ni soustředit, zapojit svůj mozek, a to se jim nechce. Děti se dělí na čtenáře a nečtenáře. Těch druhých je bohužel mnohem víc. Hlavně mě moc mrzí, že to rodiče podceňují. Každé dítě od páté třídy výše má svůj počítač v pokoji, nechybí televize, tak pak je jasné, že knihu neotevře. Je to všechno o příkladech. Myslím si, že počítačová doba má své plus i mínus. Měla by se hledat nějaká střední cesta. Domnívám se, že už zvoní umíráček. Děti přestávájí být kreativní, jako by se ztrácelo obyčejné hraní, a to, že dítě si vymyslí nějakou činnost samo. Je to zvláštní. Je to i tím, že možností je tolik a ony si neumí vybrat.

Děti od vás dostaly knihu Kuba nechce číst. Proč jste se zaměřila právě na dětské čtenáře?
Právě proto, že se mně narodily tři děti, a já zjistila, že je pohlcuje virtuální realita. Tak jsem začala psát, abych jim dokázala, že jsou knihy zajímavé, dobrodružné. A také hlavně proto, že mi můj syn bojkotoval čtení. Důvod je i ten, že nejsem duchem až tak dospělá. Já se zastavila tak ve třinácti letech a hrozně mě to dětství baví, stále na něho vzpomínám. Mám ráda děti a umím se vžít do jejich kůže. Byla jsem matkou, která je neplísnila za špatné známky a ani jsem dětem nekontrolovala žákovské knížky. Pamatovala jsem si z dětství, že nejhorší je mučit se kvůli známkám. Dala jsem jim svobodu ve škole, přesto musím říct, že prošly bez problémů. Hodně jsem si s nimi povídala a vytvořily jsme si fantastický vztah.

Takže váš recept?
Myslím si, že rodiče by si měli s dětmi povídat, nechat jim svobodu ducha, netlačit je do věcí, které nechtějí a věnovat jim svůj čas. Já zjišťují s hrůzou, že děti se s rodiči večer třeba jenom pozdraví. To je tragédie.

Můžete nám prozradit, co chystáte pro čtenáře?
Já střídám knihy pro děti i dospělé. V této chvíli dokončuji rukopis Životopis Niny Divíškové. Kromě jiného píšu pokračování knihy, kterou obdržely děti v Jičíně, Kuba nechce číst. Před Vánoci by se měl na pultech knihkupectví objevit druhý díl s pracovním názvem Kuba nechce spát.