„Nejdřív vás naučím vyslovovat své jméno. Jsem Čech, pocházím z Českého Těšína, na Těšínsku jsem také potkal prvého benediktina," řekl úvodem. Od mládí ministroval v kostele, pro teologii se rozhodl za gymnaziálních studií. „Cítil jsem, že jsem teologii nakloněn, rozhodl jsem se sám. Rodiče mě k ničemu nenutili, říkali, dělej si co chceš, ale dělej to dobře," vzpomíná. Benediktini ho přitahovali tím, že mají zaběhnutý rytmus života, krásné modlitby se zpěvem. Hudbu odmalička miloval. Hrál na akordeon, klarinet i saxofon.

Během studií tajně vstoupil do benediktinského řádu, což později StB odhalila. Na kněze byl vysvěcen v Olomouci 25. června 1983. Po odmítnutí nabídky na spolupráci s StB ztratil státní souhlas s vykonáváním funkce kněze a pracoval v Tesle Rožnov (1987–1988). V roce 1990 byl jmenován převorem Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze – Břevnově. Aktivně se v této době podílel na přípravě restituce břevnovského kláštera spolu s opatem Anastázem Opaskem.

Současnost
V současnosti působí jako převor administrátor. „Byl mi nabídnut i post opata, ale po svém předchůdci jsem si netroufal nastoupit. Takhle mi to vyhovuje," přiznává s pokorou. Převor vypravuje o svém prvním setkání s opatem Opaskem i první návštěvě břevnovského kláštera, kde dnes působí deset benediktinů. Život v klášteře má prý pevná pravidla a prolínají se zde modlitby a práce. Převor se žádné práci nevyhýbá, rád myje i nádobí. Popisuje i stav břevnovského kláštera, jehož opravu přirovnává k nátěru Eiffelovky. Když se zavede řeč na účast veřejnosti na modlitbách, přiznává, že dnes je město zbožnější než venkov.

Těší ho, že do břevnovského kláštera přichází hodně studentů, hlavně před zkouškami prý jejich počet narůstá. Posluchačům zdůrazňuje význam blížících se Velikonoc, krásně hovoří o naději. Smysl pro humor nezapřel výrokem, týkajícím se sklerózy. „Z mnohých věcí se raduji jako poprvé," říká prý o zapomnětlivosti jeho známý. Tak nemáme zoufat!