Zašli jsme na jídlo do místního restaurantu, kde si k nám přisedli dva muži (35), a jak se později ukázalo, byla to dvojčata kouzelníci a ještě k tomu novináři. Jeden z nich nám vzal z talíře americkou bramboru, snědl ji a druhý ji v zápětí vyplivl. Ukázali nám ještě mnoho kouzel a triků a slíbili, že nás dostanou do Kutnohorského deníku. Kouzelníci nás potkali, jak kreslíme v ulicích, ještě mnohokrát, a do novin jsme se opravdu dostali, a to v sobotu 13. října.


Druhý den jsme šli opět na oběd a cestou jsme potkali pět policistů. Nechali jsme se předejít a pak jsme je asi dva kilometry sledovali, protože jsme čekali, že nás zavedou do nějaké dobré levné restaurace, kde bychom si - zmrzlí po malování - dali něco teplého k obědu. To se však nestalo, zato jsme skončili před policejní stanicí. Policisté totiž šli už z oběda.

Malování

Hlavní náplní avšak nebylo jídlo, ale malování. Všichni jsme statečně s přimrzlými částmi těl seděli naproti nádherným kutnohorským památkám a malovali jsme kolem dotěrných skupin Japonců, Němců a Rusů, kteří nabízeli astronomické částky za naše obrazy. Často to bylo velmi nebezpečné. K jedné studentce, která malovala zrovna chrám svaté Barbory, přišel Rus, vzal jí černou tuš na malování a celou ji vypil. Také se polil a cenil zuby na fotící Japonce, kteří, jak jsme zjistili, si nenechají nic ujít. Ale i místní občané byli tak trochu zvědaví a chodili za námi s prosbami o portrét. Nicméně obdivovali i naše kresby kutnohorské architektury, venku kreslené tužkou, uhlem, tuší i pastelkami, které jsme pak až do večera dokončovali na ubytovně.


Každý večer jsme z prací, které během dne vznikly, udělali výstavu, diskutovali společně o nich a pak probírali s paní profesorkou zákony perspektivního zobrazování prostoru, často až do 23. hodiny.
Z památek, které jsme navštívili, nás nadchl chrám sv. Barbory a kostel sv. Jakuba, který je možné navštívit pouze ve středu v 18 hodin - během mše. Ve čtvrtek jsme také v Hrádku sestoupili do stříbrného dolu, kde jsme se 50 metrů pod zemí prodírali starými důlními štolami a zhlédli expozici o mincích a stříbrnictví v Kutné Hoře. Večer jsme se také pobavili na akci se svíčkami, ze kterých jsme stavěli světelnou cestu ke hřbitovnímu kostelu a za tmy jí procházeli. Škoda, že se v celé Kutné Hoře nedá najít v noci neosvětlené místo, i když noční nasvícení chrámu sv. Barbory je nádherné.

Vrchol

Vrcholem našeho plenéru byla exkurze v Sedlci v továrně Philips - Morris. Ne že bychom se šli podívat, jak se vyrábí cigarety, ale továrna sídlí v bývalém cisterciáckém klášteře, jehož dokonale restaurovaný refektář patří k unikátním památkám české barokní nástěnné malby. Interiér nás uchvátil, vstup byl zdarma a ještě jsme dostali nádhernou brožuru na křídovém papíře, ve které jsou malby vyfoceny. Pak jsme také navštívili kostnici a kreslili na místním hřbitově.


Díky Nikole Machové, která našla a na ubytovnu přinesla ze zbouraného domu břidlici, jsme páteční večer strávili společně - vytvářením rytin do břidlice.Ty jsme potom vystavili v sobotu dopoledne před jezuitskou kolejí i s obrázky. Výstava se těšila velkému zájmu turistů, a dokonce Alena Koňaříková jeden obrázek prodala.


Ve městě jsme strávili krásné 4 dny a myslím, že na tento plenér nikdo nezapomene. Nejen kvůli super zážitkům, krásnému prostředí, ale i výbornému kolektivu malířů pod vedením prof. Kateřiny Krausové.⋌