Jaroslav Klápště je jedním z nejosobitějších malířů východních Čech. Svým stylem je vnímán jako solitér naší malby druhé poloviny 20. století. Základ jeho tvorby tvoří krajinomalby a zátiší.

Narodil se v roce 1923 v Záhoří u Semil. Po smrti otce žil u svých prarodičů v obci Čikvásky, během gymnaziálních let pak se svou matkou v Turnově. Bezprostředně po maturitě nastoupil na nucené práce na železnici. „Zde se setkal mimo jiné s mladým Bohumilem Hrabalem a také díky němu se rozhodl stát malířem," vylíčila kurátorka Lenka Patková.

S koncem druhé světové války byl Klápště přijat a nastoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze do ateliéru Františka Tichého. Později studoval u slavného Emila Filly. Po skončení studia a vojenské služby se vrací do Turnova a na Čikvásky, kde maluje po celý zbytek života. S Pojizeřím a Podkrkonoším je jeho dílo svázáno i tématicky, i když u něj najdeme třeba i motivy ze severu Čech – zpracovával například tragický zánik starého Mostu v sedmdesátých letech. „Návštěva města se v Klápšťově výtvarném životě stala zlomovou událostí," říká Lenka Patková. Do jeho tvorby od té doby vstupují typické vířivé kompozice lidí, předmětů, bortících se domů a křivolakých linií.

Kromě malby se Klápště intenzivně věnoval i grafice. Přímo mistrně využíval techniku suché jehly.
„Život Jaroslava Klápště rezonuje v jeho tvorbě a jeho tvorba pro něj byla životem. Ať jsou to jeho krajiny, těsně spjaté s rodným Pojizeřím, témata železničních mostů či mostecké výjevy plné ozvuků boření, zániku, tragédie a záhuby. Ve všech tématech čerpá z osobních zkušeností, z vlastních děsů, křivd a nespravedlnosti, ale také lásky, úcty a něhy," uzavírá kurátorka výstavy L. Patková.

Na výstavě budou vystavena díla z různých časových období – jak olejomalby a tempery, tak i grafické listy. Většina z nich byla zapůjčena ze sbírek galerií i od soukromých sběratelů.

Návštěvníci z řad veřejnosti budou moct výstavu navštívit až do 28. února denně mimo pondělí vždy od 10 do 16 hodin.  Martina Pajerová