Školní léta prožil na reálce v Nové Pace, v roce 1928 nastoupil na doplňovací kurz v učitelském ústavu v Jičíně. A to i přesto, že jeho přáním bylo stát se malířem. Po ukončení kurzu se ujal výuky v oblasti zvané Hřebečsko. V této části republiky převažovalo německé obyvatelstvo, české školy zde tak byly v menšině. Proto bývá Josef Kocourek označován jako menšinový učitel.

Všudypřítomný útlak se projevil v jeho literární tvorbě, která se vyznačuje bezvýchodností a temnem. Na reálce figuroval v místním časopisu Ra-ra-Ri-ri, psal i v době studií v Jičíně, všechny své rukopisy ale v sedmnácti spálil. Během výkonu povolání se literární tvorba stala takřka smyslem jeho života. Ačkoli vyprodukoval řadu povídek, novel, básní i fejetonů, psal si deníky a korespondoval s jinými autory, vyšla během jeho života pouze dvě díla – novela Srdce a román Zapadlí vlastenci 1932.

Ostatní knihy byly publikovány až posmrtně. Zemřel velmi mladý. Tuberkulóze v rodném domě podlehl 31. března 1933 ve věku 24 let. Pochován je na brdském hřbitově.⋌(sar)