Studijní léta nevěnoval ničemu jinému než rozvoji svého talentu. V letech 1911 až 1913 docházel na Uměleckoprůmyslovou školu v Záhřebu, poté navštěvoval pražskou Akademii výtvarných umění (kde byl později sám učitelem a rektorem), kde na něj dohlížel profesor Max Švabinský, jeden z nejvýznamnějších umělců dvacátého století, který byl obdivován pro svou zručnost a rozmanitost technik.
Vladimír byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, Umělecké besedy a spoluzakládal Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Ve své tvorbě se zajímal o život a práci v továrnách a ve městech, objevovaly se zde architektonické památky Prahy, později i krajina. Znám je jako představitel „sociální grafiky" – Práce v huti, Člověk v davu …
Pracoval převážně technikou leptu a suché jehly. Ilustroval také několik knih. Věhlas získal rovněž díky známkové tvorbě. Poslední autorskou výstavu uskutečnil v roce 1971 v pražské Galerii Hollar. Vladimír Silovský zemřel 26. dubna 1974 v Praze. (sar)
