Expozici nás provedla kurátorka Lenka Patková, která má pro dílo Jaroslava Klápštěho slabost,„Osamělý chodec" životem ji zaujal natolik, že o něm připravila tři rozsáhlé výstavy – jednu v roce 2014 v Semilech, vloni pokračovala expozicí v Mostě a letos se mohou do Klápštěho omračujícího díla zadívat návštěvníci galerie jičínského muzea.

Autor patří do širšího regionu Jičínska, protože jeho život a dílo jsou spjaté s Turnovem, Podkrkonoším, ale i Českým rájem. Drobnou, zcela zásadní životní etapu prožil v severočeském městě Most, které bylo v polovině sedmdesátých let zlikvidováno kvůli těžbě uhlí.

O umělci
Jaroslav Klápště vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde ho vedli František Tichý a Emil Filla. Ve své tvorbě se zaměřoval na oblast Podkrkonoší, ale zachycoval také proměny střední části města Most.
Namaloval také mnohá zátiší, na nichž se objevují předměty denní potřeby.
Absolvoval cesty do zahraničí (Chorvatsko, Nizozemsko či Francie) a inspirace z putování se objevily na jeho kvaších.


Díky svému synovi, který zde pracoval jako archeolog, měl možnost sledovat mizející domy, mizející lidské osudy, proměnu krajiny v ruiny. „Tyto změny ho velice zasáhly, v tomto období zde začal intenzivně malovat jinak, než jsme na to byli zvyklí z prostředí Podkrkonoší a Turnovska. Do jeho obrazů se dostala vířivost, dramatičnost, objevují se zde fragmenty lidí, mizejících domů, zvláštní perspektiva obrazů, které jsou motivovány dynamickým pohybem, tísnivou až dramatickou atmosférou zániku. To je zvláštní období, které je v jičínské galerii rovněž zastoupeno," popisuje kurátorka výstavy, která se k umělci hrdě hlásí. „Je to má iniciativa, je to autor, jehož dílo chci vyzdvihnout a postavit na místo ve vývoji československého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století, které mu bezesporu náleží, ale protože je takový solitér a celý život se pohyboval mimo umělecké centrum a tvořil úplně osaměle, ať už to bylo jeho povahou nebo stylem jeho malby, tak v kontextu výtvarných dějin chybí, vypadl z nejzásadnějších publikací, které období definovaly."

V minulém roce k výročí zničení starého Mostu proběhla velká retrospektiva v místním přesunutém gotickém kostele, kterou Lenka Patková pro mosteckou Galerii výtvarných umění připravila.

„Když už byl pohromadě soubor zápůjček z různých muzeí, bylo mi líto ho rozpustit. Byla by to škoda. Doplnila jsme ho o zápůjčky místních sběratelů. V Jičíně je výstava obohacena o dílo grafické, díky lomnickému tiskaři Petru Kábrtovi. Od něho jsme získali grafické listy – suché jehly, což je další svébytný, specifický okruh díla Jaroslava Klápště, který v Mostě zastoupen a prezentován nebyl," přibližuje zrod jičínské expozice a pokračuje.

„Baví mě a zajímá různorodost jeho tvorby, on celý život hledal, snažil se najít dokonalou malbu, dokonalou kompozici, najít klíč k dokonalému obrazu. Neustrnul v jednom stylu, tématu, ale stálý pohyb a proměnlivost díla je výjimečná a pro Klápštěho zásadní. Neustále hledá nové cesty, myšlenky a zpracovává své umělecké idee novým způsobem. To mě na něm baví," přiznává mladá historička umění.

Lenka Patková pečlivě shromažďovala Klápštěho dílo, které je rozeseto na mnoha místech, u mnohých sběratelů.

Zneuznaný autor

„Za celý život se nedočkal úspěchu. Po válce studoval u Františka Tichého a Emila Fily, dlouho nebyl přijat do Svazu československých umělců, protože byl označen za formalistu. Když přišlo uvolnění v šedesátých letech, byl na vrcholu informel, abstraktní malba a Klápště byl rázem „málo moderní" a po normalizaci jsme se vrátili k socialistickému realismu, takže se celý život vymykal době. Stál na pokraji společnosti, kterou komentoval s nadhledem a s ironií sobě vlastní," popisuje osud tvůrce zajímavých děl. Existuje ještě část tvorby, kterou výstava nezahrnuje, a to jsou koláže a asambláže, sestavené z nalezených věcí, útržků novin, příkazových a zákazových tabulek, které také výstižně charakterizují dobu minulou a stav společnosti v ní.

Malířova urputnost

„Přesto, že ho nikdo kontinuálně nepodporoval, jeho dílo nekupoval, nebyl vystavovaný, tvořil celý život. To je urputnost, která mě fascinuje a zajímá na umělcích druhé poloviny dvacátého století obecně. Bytostná potřeba tvořit, které obětovali všechno včetně rodiny, dětí, svého zázemí. Chrlili své výpovědi, aby se vyrovnali s dobou a skutečností. Je z toho cítit opravdovost a syrovost. K zátiší a krajině se uchýlil kvůli tomu , že jde o základní témata, zbavená politického balastu. Na obrazy mohl aplikovat své vnímání malby, nebyl zde žádný politický podtext, téma je úplně čisté a univerzální," hodnotí Patková umělce.

Jeho grafická tvorba má podle ní podobný náboj, najdeme zde sršatost, fragmentaci těl, výrazový jazyk je jiný než v jeho malbách a nese tím zcela jinou poetiku. V malbách můžeme spatřovat Fillův odkaz co se týče barevnosti, kompozičních řádů, přístupu k obrazové ploše. V grafikách cítíme vliv Františka Tichého, který byl excelentní grafik, jenž dokázal táhnout linii neuvěřitelně dlouho. „Klápště techniku suché jehly posouvá dál, zaměřuje se na kontrast dlouhé jemné linie, která je úplně perfektní, a sršatých ploch, které jsou pojednány pevnými plnými tahy, což pro suchou jehlu není typické. Vznikají tak plochy se sametovou strukturou. Čím víc ho poznávám, zjišťuji, že jeho dílo je stále aktuální, má lidem co říci," říká nadšeně Patková.