Hovoří se o uvolnění kázně ve školách, opakovaných a většinou neúspěšných reformách a platech, které u nás patří u vysokoškolsky vzdělaných lidí k těm nejnižším. Máme-li připomenout jejich den s náhledem a snad i trochu s humorem, vraťme se k popisu školního života, jak ho ztvárnil v knize Študáci a kantoři spisovatel Jaroslav Žák, na jejíž motivy natočil režisér Martin Frič slavné komedie ze školského prostředí, které baví filmové diváky dodnes.

V textech i filmech se opakují komické situace, kdy se vzájemné vztahy učitelů a žáků na čas vyhrotí. Ale jen zřídkakdy při tom jde „o život". Konflikty se prožívají jako školní příhody v oboustranně úsměvné rovině. Příklady konfrontace známe i ze současné školy. Rád bych se ve své vzpomínce věnoval tématu zdánlivě neškodnému: boji se studentskou nepoctivostí, opisováním a napovídáním.

Podvádět je normální

Snad každý z nás si jako student vyzkoušel nějaký drobný podvůdek, kterým se pokoušel doběhnout učitele. Opsat domácí cvičení, nechat si při zkoušení napovídat od spolužáků, nebo použít připravený „tahák" pro „důležitou" zkoušku. Věděl, že přitom riskuje odhalení a následný trest. Dnes se na našich  školách opisování a napovídání považuje víceméně za normální.

Odhalené excesy v přijímacím řízení na školy, včetně vysokých, ukazují, že to není tak nevinné konání, a že může mít až kriminální pozadí. Naším pohledem je těžko věřit tvrzením, že na západních školách, jmenovitě na amerických, je takový přístup studentů nepřijatelný a téměř nepoužívaný.

close Ilustrační fotografie. zoom_in Napovídání za přízeň spolužáků

Je riziko spojené se školními podvůdky adekvátní prospěchu, který studujícímu přináší? Použiji vlastní zkušenost ze školních let, kdy jsem pomáhal kamarádovi v matematice. Při písemné práci jsem stihl spočítat nejen svoji, ale i jeho skupinu zadaných příkladů a stačil mu podstrčit řešení k opsání. Oba jsme si přitom mysleli, že naši „fintu" profesor matematiky neodhalí. To si ostatně v takové situaci myslí většina žáků i dnes.

Současnou módou je stahování závěrečných i diplomových prací ze stránek internetu.  Na hluchotu učitele stále spoléhají  ti, co napovídají při zkoušení. Přitom smyslem kamarádské služby není spolužákovi pomoci, ale spíše získat si jeho přízeň za odvahu, kterou prokazuji i za cenu rizika potrestání, před očima učitele.

Podvody pohledem učitele

Když jsem sám začal učit, poznal jsem, jak je vžitá představa žáků naivní. Učitel vidí to, co chce vidět, a potrestá jen toho, koho chce potrestat. Netvrdím, že mě žáci při zkoušce nikdy nepodvedli, nic neopsali, nebo si nikdy nenapověděli. Mohu však s určitostí říci, že jsem o takových pokusech svých žáků zpravidla dobře věděl. A co jsem neviděl přímo ve třídě, to jsem poznal při opravování opsané úlohy doma. Učitel své žáky dobře zná a umí posoudit, jakého výkonu je který z nich při zkoušce schopen. Pozná, co je opsané z hlavy spolužáka nebo z internetu, a co je z jeho vlastní hlavy.  Je na učiteli, co udělá v případě, že odhalí žákův podvod. Zda ho potrestá, nebo vše jen bez povšimnutí přejde.

Je chybou, že podobné projevy většina učitelů přechází a nechává bez odezvy a nepotrestané. Posiluje tím „drzost" takto se chovajících žáků a posiluje jejich pozici u spolužáků, kteří oceňují jejich „šikovnost". Je fakt, že je těžké v takové situaci na místě učitele rozhodovat o přiměřeném trestu. Dlouho jsem si schovával pečlivě vypracovaný a žákyni zabavený „taháček". Byl pro mne dokladem mimořádných schopností oné žákyně. Ne v drzosti, ale já z jeho formy a obsahu viděl,  že jeho zpracováním daleko přesáhla čas, který by byla věnovala prostému naučení zkoušeného tématu. Takže jsem v tomto případě byl k oné žákyni milosrdný a její výtvor jsem si schoval jako „talisman" dokládající pracovitost svých žáků.

close Ilustrační fotografie. zoom_in I to je výchova

Je tu stále ještě otázka, do jaké míry by měl učitel pokusy o podvod přehlížet a tolerovat? Je možné, že právě zde je počátek podvodů mnohem větších a závažnějších, kterých se v dospělosti naši žáci dopouštějí?  Tak to snad není!  Ale je pravda, že nechuť řešit malé přestupky vytváří v mladých lidech pocit, že podvádět se může. Že je to dokonce znak správného jednání.

Jak by měl učitel při zjištění podvodu reagovat? Nejlépe, když bude takové situaci předcházet. Měl by se snažit pěstovat v žácích uvědomělé učení. Učení pro život, kde se podvody jen tak snadno netolerují. Žáci však vědí, že právě v životě je tomu často naopak. Zkoušel jsem odstranit motivaci žáků k podvodům a strachu ze známky tím, že jsem zrušil číselné známkování. Ale ani potom jsem nějaký rozdíl v chování žáků nezaznamenal. Opisovalo se dál. Že by ze zvyku a ze setrvačnosti? Přesto si myslím, že na našich školách se v tomto směru něco mění. Je to významný příklon žáků k individualismu, zodpovědnosti sama za sebe. I ve škole roste konkurenční prostředí mezi spolužáky, třídami, ale i učiteli, a to nedovoluje využívání podobných službiček pro kamarády.

Vždyť vlastně zase o tolik nejde

Školní podvůdky jsou častým námětem vzpomínek každého člověka na školní léta. Na srazech spolužáků s bývalými učiteli si je s úsměvem vzájemně připomínají. Při takové příležitosti jsem se také od svého profesora matematiky dozvěděl, že o mé snaze pomáhat při písemkách kamarádovi dobře věděl. Nezasáhl proto, že to tehdy bylo výhodné pro obě strany. Mne situace donutila k mimořádné snaze, což bylo v můj prospěch. A můj kamarád prošel v matematice k maturitě. A bylo to bylo dobře. Nedostatky v matematice mu v životě nezabránily stát se úspěšným a podnikavým člověkem.

To přímo svádí k domněnce, že školní podvůdky jsou neškodné a ke škole a k jejímu životu patří. Ponechme je proto v rovině, kterou pro pobavení ilustrují úspěšné filmy a úsměvná kniha Jaroslava Žáka, která je dodnes aktuální a stojí za přečtení.

Oldřich Suchoradský