Figurální kompozice Jiřího Vavřiny, stejně jako i jeho zátiší, se vyznačují kresebnou zdatností, daným cítěním pro detail, vytříbenou technikou olejomalby, revokující preciznost a čistotu děl renesančních mistrů.
Malíř se nevyhýbá stylizaci forem a užití dekorativních prvků (třpytící se sklíčka, kamínky), jež propůjčují obrazům dramatické napětí. Je v nich stín záhad a navíc i jakási prostá poezie.
Jiří Vavřina se narodil v Pardubicích a svým životem putoval přes Brno, kde absolvoval střední umělecko– průmyslovou školu. Trvale zakotvil v Hradci Králové. Zde dodnes žije a tvoří. Jeho nejčastějším objektem k malbě je člověk se všemi pokušeními, duší zranitelnou i jásající, člověk cudně přemýšlející, na druhé straně zmítaný barvami i stíny erotických fantazií. Jiří Vavřina ve svých dílech zhmotňuje dějinná a mytologická témata. Jeho tvorbu mohli obdivovat návštěvníci na osmdesáti výstavách.
Několik milých a vtipných slov o autorovi pronesl při vernisáži jeho přítel, ředitel místního muzea Miloslav Bařina.
„Jiřího potkat kdekoli a kdykoli je svátek. Vždycky musí být o nějaký krok vpředu, respektive ode mne o tři kroky, protože je o tři roky starší. S Jirkou si moc dobře rozumíme, a často spolu rozjímáme. I například o tom, proč nějaký Bařina má zahájit výstavu člověku, který se jmenuje Vavřina. Omylem nám kolikrát vymění písmena. Přes něhu, kterou máš zakletou ve svých kresbách, víš, co je detail i krásný šperk, i ouško a pusinka, tak to je pak o něčem,“ hodnotí Bařina. Mezi něžné kresby a milé povídání vetkal krásné tóny ze své kytary Jakub Jaroš z Jilemnice.
A proč Jiří Vavřina vystavuje právě v Nové Pace? „Expozici jsme připravili k životnímu jubileu autora, který má k Nové Pace pevné pouto. Pochází odsud jeho manželka,“ doplňuje ředitelka knihovny. Přijďte se nechat pohladit po duši kresbami Jiřího Vavřiny, v knihovně budou společně s jeho obrazem vystaveny do konce března.
