Potom uvedla už pro celý sál: „Je to jen taková malá besídka.“ Žákyně a žáci ze tříd paní Čejkové postupně předváděli, co se v ZUŠce naučili. Od nejmenších Myšek, které zpívaly koledy a sehrály Vánoční hru, až po zkušené klavíristy – absolventy.

Někteří s náležitou trémou, která k prvním vystoupením patří, až po ostřílené koncertní sólisty.

Paní učitelka stihla uvádět jednotlivá vystoupení a ještě tišit ty nejmenší děti, které už měly po svém vystoupení. Skvělá šňůra, která dokumentovala, jak se rodí muzikanti.

Jak s přibývajícími roky výuky stoupá sebedůvěra i kvalita. Jaké je to zahrát si před plným sálem. Co znamená potěšení z dobré muziky. Někteří po roční výuce, jiní hrají už sedm let.

Závěrečný Chačaturjanův Kvapík a Šavlový tanec provedený osmiručně na dvou klavírech – to byla nádhera. Jan a František Fišerové, Josef Kracík a Veronika Sedláčková, dnes už absolventi ZUŠ, ukázali těm mladším, kam se mohou dostat, nepoleví-li v píli.„Děti vydrží tak dlouho, jak vydrží rodiče.“ Tak uzavřela Věra Čejková koncert.

proChor