Ředitel muzea Robert R. Novotný přivítal jak oba autory, tak i packou rodačku, akademickou sochařku a restaurátorku Věru Růžičkovou-Bejrovou.

Hradecký rodák Vladimír Veselý, narozený roku 1931, absolvoval umělecko – průmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a Vysokou školu umělecko – průmyslovou v Praze. Uspořádal více jak třicet samostatných výstav a svojí torbou se podílel na osmi desítkách výstav, a to nejen doma, ale i v zahraničí. Jeho díla vznikají v pražském ateliéru, ale také v roubené chalupě v podkrkonošském Spálově.

Celým výtvarným dílem Vladimíra Veselého neustále prochází několik motivů, které jsou samostatné anebo se přeměňují v cosi vyššího – lyricky křehká ženská postava, snová a idealizovaná krajina a relativizace principu času. Jeho obrazy se jeví na prvý pohled jako snadno čitelné, neboť motivy ženy, krajiny, kyvadel a ciferníků jsou do obrazů zachyceny na principu koláže, kde dochází k prolínání a posuvu v čase a prostoru. Dojem nezadržitelného plynutí času symbolizují motivy kyvadla a různých hodin. Svými obrazy má Vladimír Veselý blízko k surrealistickému pojetí. Netvoří jenom obrazy, ale je rovněž autorem volné grafiky, exlibris a smaltu.

Antonín Břicháček vtiskl do své tvorby hrdost kovu s elegancí achátu. Jeho těžítka, svícny, hodiny, kdy v některých jeho dílech je vsazen do litého bronzu broušený achát, jsou vyjádřením nepřehlédnutelného jedinečného uměleckého žánru. Specifické u jeho výtvorů je, že jsou odlévané z bronzu a nepoužívá zde pájení a ani sváření.´ Symbióza Veselého pláten a Břicháčkova litého kovu vytváří zajímavý pohled na dva rozdílné typy umění, které se navzájem některými svými motivy doplňují a nabízí velice zajímavý estetický zážitek. ⋌Míla Pour