Těch zemí bylo 16. Jeden harmonikář dokonce z Austrálie.
Do nedělního večera společně cvičili, sehrávali se. Připravovali koncert. Na koncertě pak byla více než stovka lidí a nechtěli muzikanty pustit ze scény.
Setkání, rozhovory
Projekt se jmenuje ETNO HISTERIA UMEUROPA CARAVAN. Znamená setkání, muzicírování, seznamování, rozhovory. Zjednodušeně – být spolu a skrze muziku dělat sobě i ostatním lidem radost. Pokud možno soudit podle jičínské části, povedlo se. Hlavní mimikou muzikantů, ale i posluchačů, byl úsměv. Smála se švédská dívka Sofia, která je dirigentkou. Se svými houslemi pobíhala mezi hráči a posunky nasazovala další a další skladby. Sehraná parta skvěle reagovala. Kolik v tom bylo improvizace, vědí jen muzikanti a nebylo to důležité.
Potřeba říct, že celý orchestr, nebo jeho různé části, postupně rozezvučel různé části lodžie, aby byla zřejmá jejich akustika. Aby se potvrdil duch místa, zvaný genius loci. Ale to všichni víme, nebo se to po krátkém pobytu pozná. Na studentech – muzikantech bylo to zřejmé. Velmi působivé byl hned začátek, kdy v roli sboristů se rozdělili muzikanti na dvě části a přes celý dvůr se doplňovali a zazpívali písničku o tom, jak zabili Janíčka místo jelena. Samozřejmě česky a to mezi všemi muzikanty jsou jen tři z Česka.
V pondělí pak všichni odjeli karavan-autobusem přes Polsko do Pobaltí, aby šňůru zakončili ve Skandinávii. Evropanství v praxi. Těm lidem nevadí, že spí v polních podmínkách. Oni mají rádi muziku a skrze ni potěšení z toho, že dělají lidem radost. Tohle je víc, než tisíc frází a projevů. Jsme rádi, že lodžie a Jičín k tomu přispěly. Bohumír Procházka
