'Nevadí mi provokovat, pokud to má hlavu a patu,' říká herec Pejchal

Bílý kostým, kovbojský klobouk a pistole u pasu. To je teď nejčastější pracovní úbor herce Východočeského divadla Pardubice (VČD) Josefa Pejchala. Minulou sobotu totiž měla na Kunětické hoře premiéru westernová parodie Limonádový Joe, ve které si oblíbený herec zahrál hlavní roli kovboje pijícího jen Kolalokovu limonádu.

Těsně před chystanou premiérou jsme si s členem pardubického souboru povídali nejen o divadle, ale také o jeho oblíbeném sportu nebo jeho účasti na televizních projektech.

Režisér nové inscenace Milan Schejbal hovořil o tom, že Limonádový Joe je už jistý archetyp. Jaké je ztvárnit takovou všeobecně známou postavu?
Je to dvojnásobně těžké v tom, že chcete navázat nejen na herce Karla Fialu, ale také na zpěv Karla Gotta. A přitom zůstat sám sebou.  Ale pokud má člověk dobrý vzor, tak z něj může čerpat.

Jaký je váš vztah k filmové verzi Limonádového Joea?
Miluji filmy a velmi rád se podívám na kvalitní věci. Tento snímek jsem viděl několikrát, i když od posledního zhlédnutí už uplynulo několik let. Oceňuji na něm hlavně hravost a vtip.

Kvůli focení plakátu k nové inscenaci jste musel na koně. Byla to pro vás nová zkušenost?
Už od začátku zkoušení tu byla idea, že budu na koni i vystupovat, jelikož hraní v plenéru to umožňuje. Já už jsem jednou v představení na koni jel – v Malovaném na skle. Divadlo oslovilo jednu stáj, která má vynikající koně. Bohužel zrovna jejich bělouš nebyl příliš trénovaný pro divadlo a film, takže si musí zvykat na to, že se ve hře střílí a že má na zádech zpívajícího člověka. Zatím si na sebe zvykáme. Jinak mám ale koně velmi rád. Můj otec, kterému bude 70 let, na koni dodnes jezdí.

Limonádový Joe je parodií westernových příběhů. Měl jste jako kluk rád kovbojky?
Mnoho dětí, jistě i dnes, miluje westerny a ta láska zůstává často až do dospělosti. Mým nejoblíbenějším filmem je Tenkrát na západě.

V čem je zkoušení na Kunětické hoře náročnější?
Myslím, že každé zkoušení by mělo být náročné. Logisticky je to samozřejmě obtížnější. Zkoušíme od podvečera do pozdních nočních hodin.

Ale představení v plenéru máte rád, ne?
Pocházím z Českého Krumlova, kde je známé otáčivé hlediště,  které jsem navštěvoval a mám tamní divadlo rád, proto i rád hraji v plenéru, zvláště když je hra dobrá. Zájem o tato představení je velký a my si vážíme diváků, kteří se kvůli nám také musí vzdát svého pohodlí, teple se obléct, vzít si deštník a obrnit se tolerancí a trpělivostí.

V klasických kamenných divadlech končí sezona, ale mnozí se herci se o prázdninách účastní projektů, jako jsou třeba Letní shakespearovské slavnosti. Chystáte se o prázdninách také hrát nebo budete odpočívat?
Jako herci máme dovolenou právě jen o prázdninách. Divadlo mám sice velmi rád, ale ještě radši mám svůj život, rodinu a přátele. Budu se tedy věnovat hlavně odpočinku a věcem, které jsem během divadelní sezony nestihl. Navíc už od 25. srpna začínáme v divadle opět zkoušet a člověk se na to vždy víc těší, když je odpočinutý.

Když už mluvíme o netradičních divadelních prostorech, tak jste nedávno ztvárnil jednu z rolí v dramatu Kdo se bojí Virginie Woolfové? na Malé scéně ve dvoře. Jak se hraje v tomto komorním prostoru, kdy vlastně každý divák vidí vaši postavu z trochu odlišného úhlu pohledu?
My to představení hrajeme s oblibou, i když je to trochu náročné. Jsme rádi za to, že každý divák může jednotlivé postavy vnímat odlišně. Žádná z postav není prvoplánově dobrá nebo špatná. Diváci se vlastně stávají účastníky těch manželských hádek, dialogů a her. Chtěli jsme, aby byli do děje více vtaženi.

Vyhovuje vám způsob hraní, kdy můžete postavu tvarovat třeba jen lehkou grimasou či gestem?
Každé jeviště má svá specifika a herec by měl umět zvolit správné prostředky pro ten daný prostor. Vždycky se při zkoušení těšíme na první diváky, abychom od nich měli zpětnou vazbu.

Říká se, že takovým hereckým snem je Hamlet. Toho už máte za sebou. Je nějaká postava, kterou byste na jevišti rád ztvárnil?
Konkrétní vysněnou roli nemám, ale v opravdu dobrých hrách si člověk rád zahraje jakoukoliv roli.

Jaká z rolí, kterou jste ve VČD ztvárnil, vám přišla nejnáročnější?
Teď jsem si vybavil roli Kocoura v inscenaci Mistr a Markétka v režii Viktora Polesného.Tu roli jsem hrál velmi rád, ale měl jsem tam složitý kostým – trikot, paruku a celoobličejové líčení. Bylo to velmi vysilující, ale krásné. Často jsem tam skákal po scéně a houpal se na lustru.

Třeba kvůli muzikálu Zpívání v dešti jste se musel naučit stepovat.
To je také krásná role. Snažím se, abych tu roli zahrál a především tanečně zvládl, co nejpřesněji. Máme tu inscenaci ale na repertoáru už několik let a hraje se vždy s velkými časovými rozestupy, takže je to pro nás náročné vše udržet v hlavě a zejména v nohách.

Ještě jsem se chtěl zeptat na hru Pokusní králíci, ve které režisérka Anna Petrželková vedla protagonisty k jinému typu herectví, než na které jsou ve VČD zvyklí.
Toto představení se hrálo na Malé scéně, kde zkouším velmi rád. Pokusní králíci byla opravdu dobře napsaná černá groteska. Byl jsem rád, že jsem si mohl o té hře popovídat i s jejím autorem Sebastianem Thiérym, který se na jedno z představení přijel podívat. Thiéry je svébytný člověk a i ta hra je taková provokativní a diváky nenechala chladnými. Tato hra až „vnucovala" reakci na ni. Buď se zásadně líbila nebo naopak. A to je dobře. Nejsem žádný anarchista, ale nevadí mi provokovat, pokud to má hlavu a patu.

V jednu chvíli jste hodně hrál v televizním seriálu Ordinace v růžové zahradě. Rýsuje se nějaká další práce v televizi?
Herec, který působí v oblastním divadle, nemá tolik možností jezdit do Prahy či do Brna. Přijet na konkurz není problém, ale pak nabídnout filmařům svůj volný čas je obtížné. Představení a zkoušek je více a času na mimodivadelní (tedy i filmové, televizní i dabingové) aktivity neustále nedostatek. Člověk proto musí hodně zvažovat, pro které projekty svůj volný čas obětuje. Pokud hraji v dobré hře, tak mi vůbec nevadí, že je to třeba malá role. Když ta hra ale není dobrá, tak si člověk říká, že by dělal radši cokoliv jiného, třeba i jen spal. Pokud se samozřejmě objeví nějaká vážnější nabídka, je možné se domluvit s ředitelem a divadlo se mu snaží vyjít vstříc. V době, kdy jsem natáčel Ordinaci v růžové zahradě, tak jsem si v divadle zkrátil úvazek, zbylo tak více hereckých příležitostí pro mé kolegy.

Jste znám jako velký sportovní fanoušek. Máte vůbec čas sledovat sportovní přenosy, když po večerech hrajete?
Nemám sice doma televizi, ale máme televizní kartu, takže si některé sportovní pořady můžu nahrát a zhlédnout ze záznamu. Pokud mi to čas dovolí, tak velmi rád aktivně sportuji. Mám rád fotbal a postupně se učím hrát i hokej. S manželkou pak moc rádi sledujeme atletiku a s kolegy jsem se nyní už poněkolikáté zúčastnil akce Do práce na kole. Ze sportů moc nemám rád šachy, jelikož mám takové trauma z dětství, kdy mě v nich můj bratr vždy porážel.