Dne 15. července jsem na expozici Pohádková Pecka zavítala i já, abych se seznámila se zajímavostmi, které výstava poskytuje. Při této příležitosti jsem neváhala a zeptala se Naděždy Hamanové, která má na vzniku výstavy svou zásluhu, na pár postřehů.
Jaká je výše vstupného a jaká je otevírací doba?
V našem pohádkovém infocentru máme nejenom infocetrum, které je zdarma, ale také výstavu, která je podle peckovských pohádek dědečka Aloise. Na tuto expozici se již vstupné vybírá. Pro děti do 2 let je vstupné zdarma, za děti od 2 do 15 let se platí 30 korun, senioři mají vstup za 35 korun a dospělí za 40 Kč. Otevřeno máme od června do konce září každý den kromě pondělí od 10 do 16 hodin. Lze si u nás domluvit prohlídku předčasně, a v tomto případě bych ráda zmínila naši e-mailovou adresu, na kterou nám zájemci mohou psát: pohadkovapecka@centrum.cz.
Při jaké příležitosti byla výstava zahájena? Jak jste se k této činnosti dostala?
Všechno to začalo tím, že jsem napsala knihu Peckovské pohádky dědečka Aloise, což je peckovská historie zabalená do pohádek. Kniha vyšla před dvěma lety a já jsem se na Vánoce rozhodla, že ji spolu s fotografiemi z prostředí maloměstečka pošlu do Pohádkového království Zdeňka Trošky. Přibližně po dvou měsících se mi z království ozvali a 3. března jsem byla spolu s paní starostkou pozvána do Pohádkového království do Slavonic, kde nám byl předán oficiální věnovací dekret a Zdeněk Troška s Veronikou Žilkovou označili Pecku za pohádkové město. Zároveň nám předali jmenovací dekret, který obsahuje desatero pohádkového království. Zdeněk Troška se Pohádkovému království věnoval přes 10 let a loni předal žezlo Václavu Vydrovi.
Čemu se v expozici věnujete a co všechno zde návštěvníkům nabízíte?
Pro děti tu máme připravenou výstavičku pohádkových bytostí z knížky Peckovské pohádky dědečka Aloise. Čeká tu na ně například hastrmánek Pecička se svým vodním královstvím a interaktivním rybníčkem, kovář Josef a sládkovic Márinka nebo interaktivní pohádkové peklo. Mohou si také zamlít mlýnkem, aby se jich peckovské štěstí drželo celý život nebo se posadit v dětském koutku a vymalovávat omalovánky. Postavičky, které doprovází naši výstavu jsou udělané tak, jak dříve vypadaly a jsou u nich i výrobky, aby děti viděly, co ke svým řemeslům potřebovali nebo co vyráběli. Celá výstava je doplněna místností, kde jsou fotografie a historické dokumenty staré Pecky, kde se lidé dočtou, jak to v našem městečku dříve vypadalo. Zastoupeno je zde i peckovské řemeslo pana Stárka, který nám na tuto výstavu i zapůjčil rekvizity. Co se týče informačního centra, nabízíme návštěvníkům mapy, pohledy, upomínkové předměty, turistické známky i vizitky, ale lze si odnést i něco, co se týče pohádek, například perníčky, knížky, plyšové postavičky nebo keramiku.
Konají se ve spojitosti s výstavou i akce pro veřejnost?
V loňském roce jsme pořádali první ročník Peckobraní a letos v tom budeme určitě pokračovat. Akce se bude konat 20. září a bude zaměřena na historické trhy i na naše pohádky. Děti tu budou moci třeba spatřit kováře, máčení nepoctivého pekaře v kašně na peckovském náměstí nebo tradiční výrobu chleba. Pohádkové království vydává svůj pohádkový zpravodaj, kde se zájemci dozvědí o veškerých akcích, které se pořádají v pohádkovém království.
Jaké plány máte s výstavou do budoucna?
Doufáme, že se turistika po Čechách rozvine více a že lidé, navštěvující i další pohádková místa, zabloudí i k nám na Pecku. V dnešní době je okolo 300 pohádkových míst, mezi která patří nejen hrady a zámky, ale i infokanceláře a další místa, mající něco společného s pohádkami. Do budoucna plánujeme i stezku se třinácti zastaveními, která by byla doplněna fotografiemi, popisem, zkrácenou historií o stavbách a místech, pohádkami i otázkami pro děti, na které by vyplňovaly odpovědi do Vandrovní knížky.
Kdo doplnil Vaši knihu Peckovské pohádky dědečka Aloise ilustracemi? Chtěla byste někomu poděkovat?
Autorem veškerých ilustrací této knihy je pan Petr Pavel, bývalý knihovník na Pecce. Obrázky jsou černobílé, neboť jsou zaměřeny na starou dobu. Dále bych ráda poděkovala packé organizaci Sportem proti bariérám za veškeré keramické výrobky, jež jsou na podporu chráněné dílny v Nové Pace, paní Marii Lošťákové za všechny postavičky, které na moje přání vyrobila a v neposlední řadě také paní Noskové, která spolu s divadelním spolkem nahrála první pohádku Vílí poklad. Ptala se: Veronika Erlebachová
