Půl hodiny před začátkem mše svaté – růženec. Většina lidí, i věřících, růženci nedává žádnou důležitost, ale Panna Maria, při všech svých zjeveních před 100, 200 lety i dříve žádá modlitbu růžence! A čím více se čas naplňuje, tím naléhavěji prosí. I když se polovině lidstva vede dobře, nevíme, co přijde!

Úvod modlitbou
A tak začínáme někdy růženec ve dvou - a pak přicházejí po jednom další a modlí se nový desátek. Desátků je pět, každý má deset zdrávasů, do nich se vkládají tajemství - v době adventní radostné, v době postní bolestné, v době velikonoční slavné.

Závěrečnou modlitbu za kněze už se modlí všichni přítomní.
A přijde neděle… I vypravování brzy ráno z domu již je značně obtížnější, venku sychravo, cesta přes tři chodníky velmi dlouhá, ale přece dorazím ke kostelu. Dveře otevřené - zvoní zvon. Podívám se na schody, nojo, stálý obraz, dva schody pokryty vrstvou čerstvých holubinců. Může se scházet pastorační rada, schůzovat ti nejlepší z nejlepších - ale každou neděli jsou před mší svatou takhle zaneřáděné schody. Že zatím přicházím vždy první a ač mám potíže s rukama, položím hůl, vezmu koště a holubince smetu ke květinovým košům, protože během krátkého času se ze zádveří ztratila lopatka a pak před schody i rohožka.

Hlas zvonu
Zvon doznívá, vejdu do kostela. Pan kostelník, co už léta tuto službu obětavě dělá, teď i s holí, má již vyndané zpěvníky, připravené konvičky s vínem a zlatou patenu na sv. hostie, kleká do první lavice a my dva, v ledovém kostele, již po několik týdnů, se začínáme modlit růženec. Věřím v Boha-Otče náš - Zdrávas Maria - Ježíš, v kterého věříme - doufáme - milujeme - a první desátek.

My těmi slabými, opotřebovanými hlasy zachraňujeme modlitbu růžence, aby tuto modlitbu poznali i ti, co přijdou v polovině mše, nebo s dětmi až před začátkem.

Nikdo se ráno nezajímá o zaneřáděné schody. Je to jaksi ponižující, okrajová záležitost to uklízet, i když je tu řada ministrantů, ale kdyby, bohužel, jeden z nás dvou neuklidil, všichni v tom šlapou!     Květa z Jičína