První otázka je nasnadě. Proč jste se rozhodl ukončit své působení v „Káčku" ?
Jednak kvůli tomu, že už mám důchodový věk a přesluhuji. Rozhodujícím důvodem ale je zdravotní stav můj a mé manželky.
Jaké vlastně byly začátky, jak jste se k této práci dostal?
Já jsem působil předtím dvě sezóny v takovém kočovném divadle v Pardubicích a poté se naskytla tato příležitost. S kolegou Jiřím Wildou jsme společně začínali hrát divadlo, zajišťovali jsme turistický provoz. Pak radnice vypsala konkurz na ředitele K-Klubu, tak jsem se ho zúčastnil a vyhrál jsem ho. Začátky byly těžké, nechci tím ovšem říct, že by to teď bylo lehké. S kolegy Hanou Krásenkou a Milanem Ročkem jsme dostali pár místností v budově knihovny a začínali jsme jen s několika kroužky. Dalo by se to na prstech spočítat. Postupem času se „Káčko" dostalo do stavu, v jakém je dnes, a doufám, že se bude úspěšně rozvíjet i nadále. Volnočasová nabídka je pro mládež a koneckonců i pro dospělé velmi důležitá.
Podařilo se vám naplnit představy, s kterými jste do toho šel?
Víte, ty představy se samozřejmě upravovaly. Postupem času jsme, jak se říká, vystrkovali růžky a zkoušeli všechno možné. Dá se říci, že se představy vyvíjely a následně doplňovaly.
Co vás na této práci nejvíce bavilo? Co jste měl nejraději?
Nemůžu říct, že bych měl něco nejraději. Je to obecně hrozně zajímavá práce. Vynikající na tom je společnost dětí a mladých lidí, což je ohromná injekce a skutečně to omlazuje.
Další věc je okruh spolupracovníků. Přes různé peripetie, jak se klub vyvíjel, se v posledních několika letech vytvořil po stránkách pedagogických i lidských naprosto výborný kolektiv.
Jakým směrem by se měl K-Klub vyvíjet do budoucna?
Myslím, že je potřeba neustále rozšiřovat nabídku a také ji obměňovat. Mění se nároky klientů,vyrůstají nové módní aktivity, některé jsou zase v úpadku.
Důležité je sledovat trendy. Na druhou stranu se tomu ale nesmí podléhat úplně. Dnes se hodně mluví o tom, co my jsme už vysledovali dávno. Mám tím na mysli to, že děti tráví většinu času u počítače.
Snažíme se tlačit děti spíše do pohybových aktivit. Pohyb je opravdu potřeba. Dneska kluci neumějí vylézt na strom a na táboře je nejoblíbenější zábavou sekyra a pilka, nemají k tomu kde přijít. Pro děti je dnes dobrodružství rozdělat oheň a zatopit v kamnech.
Už se ví, kdo po vás převezme „žezlo" ?
Neví, to je záležitostí konkurzu, který vyhlásil zřizovatel, město Jičín. Nevím ani, kdo se hlásí. Doufám, že bude vybrán člověk, který práci bude mít rád a dá jí to, co je potřeba.
Jaké jsou vaše další životní plány?
Budu se snažit věnovat sám sobě, protože se musím trochu zrekonstruovat. Jinak mám hodně koníčků a zálib, takže věřím, že se nudit nebudu. Snad se mi to povede.
⋌Ptal se Martin Vávra
