Právě ona usedla ve čtvrteční podvečer do křesla pro hosta, aby povyprávěla o své práci v televizi a rádiu. Posezení moderoval Zdeněk Vokurka a ten ji požádal, aby se představila. Marie Retková vyskočila a prostě oznámila. „Jsem dlouhá holka." Pak už se pustila do vyprávění o své rodině, profesi, sportu. Připomněla, že když se řekne Libáň, vždy se ji vybaví její bývalý kolega Miloš Frýba.
Hovor se stočil k jejím současným rozhlasovým pořadům, kam si zve zajímavé osobnosti. „Některé rozhovory mě opravdu hluboce zasáhnou a pak o nich doma přemýšlím. Měla jsem pozvanou Hanu Maciuchovou a některé její názory by se měly tesat," říká. Domnívá se, že úspěchem kvalitního rozhovoru je pozvat si dobrého hosta, který umí i skvěle komunikovat.
Marie Retková vzpomíná, kdy stála poprvé před kamerou a jak se k této práci náhodně dostala. „Zajímala mě muzika, chtěla jsem zpívat, dvakrát jsem dělala přijímačky, ale ani jednu to nedopadlo. V televizi jsem se zúčastnila konkurzu a 29. srpna roku 1977 jsem poprvé hlásila, a to bylo naživo a všechno jsme museli umět zpaměti," popisuje sled událostí oblíbená televizní hlasatelka, která v roce 1996 zahájila své angažmá v rozhlase.
Lásky
Přiznává, že ji baví tenis, hraje od 14 let basketbal, miluje snad úplně všechna jídla včetně oblíbené zeleniny, ráda sbírá houby. „Mám dvě výborný holky a stejně vynikajícího manžela, který je lékařem a je starší o dvanáct let," odhaluje své zázemí.
V oblékání se drží anglické módy, cítí se dobře v pastelových barvách. Na otázku, zda vzpomíná na nějaký přebrept před kamerou, přidává. „Končilo vysílání, já se loučila s diváky a popřála jim hezky se na zítřek vycpěte. Na to se nedá zapomenout."
