Na velikonočním jarmarku v sokolovně byly v sobotu pravda obvyklé dárkové velikonoční věci, jako všelijak zdobené kraslice, krajky a mnoho dětských kreseb a keramických výrobků. Taky fotky Petra Luniaczka.

Kouzlení
Po poledni přišel kouzelník. Jako za starých časů – vyčaroval kytky a dokonce tři krásné bílé ptáčky. Za celou dobu produkce nepromluvil, jen všechny malé diváky ovládal očima. A pro nás staré k tomu pouštěl evergreen.

Ve dvě přišlo Chodsko. Líba Marhanová a Zdenek Mrkáček (ano, to je ten přírodní fotograf) zpívali a pouštěli obrázky a písničky z Domažlicka. Bylo nádherné, jak paní inženýrka má probádané tohle území. Nejen z hlediska národopisu, který miluje. Hodně ví o stavbách a hlavně osobnostech. Z historie dávnější, nedávné i současné. O Chodských slavnostech, dudácké muzice i zasazení toho všeho do zadumané krajiny pod Českým lesem. Projezdila a prochodila to tam všechno sama, se Zdenkem i nakonec s turnovským sborem Dvořák. Autobus je vyvezl na Čerchov a zapomněl jsem se zeptat, zda tam i zpívali.

A v Libuni lidi téměř dvě hodiny poslouchali a dívali se. Ale co to má společného s Velikonocemi? Inu, v Libuni předvedli, to oni umí, jak se dá udělat Velikonoční jarmark. Že to nemusí být jen komerční záležitost s jídlem, pitím, hlasitou muzikou a někdy i kýči na stáncích. Sousedské setkání a popovídání. Poučení. Pohoda.    Bohumír Procházka