Původní profesí je stavební inženýr. K filmu se dostal přes moderování pořadů skupiny Rangers a účinkování v Semaforu po boku Miloslava Šimka a Luďka Soboty, kde hrál většinou notně vzteklého a pedantického chlapíka. Podle toho vypadala i první filmová role Petra Nárožného v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), kde se vyvztekal jako závodník Volejník dožadující se opakování medailového ceremoniálu.
Nárožný patří k hercům, kteří dokázali zanechat nesmazatelnou stopu i ve filmech, v nichž se před kamerou jen mihli.
Zas ti to spadlo! Asi vítr ne?
Větší příležitost mu dal až režisér Petr Schulhoff v komedii Já to tedy beru, šéfe! (1977), kde s Luďkem Sobotou ztvárnili svérázné náboráře podniku Pragokov Vacáka a Pitrase. Od té doby šel z role do role. Typičtí pro něj byli různí pedanti, jako třeba otec Novák v komedii Ten svetr si nesvlíkej (1980).
Nárožného si pro jeho profesionální přístup oblíbili zejména režiséři Hynek Bočan a Václav Vorlíček. První jmenovaný z něj udělal podvodníka Pepana v cyklu pěti televizních komedií scenáristy Ivana Gariše. Začalo to titulem Šéfe, to je věc! (1982) a skončilo filmem V tomhle zámku straší, šéfe, který měl premiéru v roce 1990, kdy se uzavřel příběh bandy podvodníků – šéfa Pepana, prostoduchého Járy (Karel Heřmánek) a prostitutky Marcely (Naďa Konvalinková), kteří se bez úspěchu snaží o bezpracné zbohatnutí.
A byl to právě Bočan, který dal Nárožnému roli kaprála v pohádce S čerty nejsou žerty (1984). Některé kaprálovy výroky dokonce zlidověly. Například jeho napomínání Petra Máchala skládajícího polena slovy: „Zas ti to spadlo! Asi vítr ne? Postav to!“
Za zmínku stojí i Bočanova komedie Útěk ze seriálu (1989), vycházející z principu televize v televizi, kde Nárožný ztělesnil hlavní hvězdu populárního seriálu, které do soukromého života zasahují fanoušci neschopní odlišit fiktivní postavu od jejího představitele.
Od kuchaře k mafiánovi
Václav Vorlíček si Petra Nárožného vyzkoušel už v komedii Což takhle dát si špenát (1977), v níž mu svěřil malou, ale výraznou postavu kuchaře Richarda. Ve filmu Já nejsem já (1985), o záměně podoby sucharského inženýra se sňatkovým podvodníkem, už se herec dělil o hlavní roli s Oldřichem Kaiserem.
Mezitím si Nárožný střihl holiče Blechu ve Vorlíčkově Létajícím Čestmírovi (1983) a o deset let později si pod dohledem stejného režiséra zahrál syna Arabely Karla Majera, který se kvůli kouzlu čaroděje druhé kategorie narodí jako stařec, v pohádkovém seriálu s názvem Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek.
Nárožný byl neodolatelný i jako král Bedřich Spěšný v hudebních pohádkách Co takhle svatba, princi a Ať přiletí čáp, královno nebo v seriálu Bylo nás pět (1994) coby lakomý strýc Alois Vařeka. Pro milovníky nováckého sitcomu Hospoda (1996) zase zůstane jednou provždy hospodským Duškem. Smysl pro nadsázku herec prokázal v jedné ze svých zatím posledních filmových rolí, když se v komedii Dvojníci (2016) proměnil v nesmlouvavého mafiána Vytloukala.
Divadlo a večerníčky
Od roku 1980 do loňského června byl Nárožný členem souboru Činoherního klubu v Praze, kde poprvé zazářil v divadelní hře Hejtman z Kopníku. Je také hlasem několika večerníčků. Nejznámější jsou ty o Machovi a Šebestové, nebo opici Žofce, které Nárožný namluvil svou nenapodobitelnou dikcí.
Své znalosti si můžete ověřit i v dalších kvízech Deníku. Najdete je ZDE.
