Setkání s dílem Vojty Suchardy se mohlo uskutečnit díky všem těm, kteří jeho dílo k nám do Suchardova domu zapůjčili. Díky jeho vnučce paní Radaně Hamsíkové, Národnímu muzeu Praha, Národnímu zemědělskému muzeu Praha, Uměleckoprůmyslovému muzeu Praha, Nadaci muzea Stanislava Suchardy, Arcibiskupství pražskému, Správě pražského hradu, Muzeu východních Čech v Hradci Králové, Muzeu loutkářských kultur Chrudim, Husitskému muzeu v Táboře, Ministerstvu zemědělství ČR, Římskokatolické farnosti ve Štěchovicích a samozřejmě Divadlu Říši loutek. Výstava se koná pod záštitou poslance parlamentu ČR pana Mgr. Josefa Cogana.

Nápad, aby Suchardův dům ožil jeho dílem, byl vysloven zhruba před rokem při instalaci výstavy malířky a loutkářky Anny Suchardové - Brichové díky Hance Zezulové a jejímu manželovi Janu Novákovi. Oni to jsou, kdo vytvářejí společně s dalšími příběh pražského loutkového divadla Říše loutek. A příběh tohoto loutkového divadélka se zrodil právě díky sochaři a řezbáři Vojtovi Suchardovi a jeho manželce malířce a loutkářce Anně Suchardové – Brichové.

A jaké je rozvržení výstavy? První a druhá výstavní místnost vás pozve do pohádkového světa loutek, do kterého se nejvíce otisklo Vojtovo dílo. Vždyť také tento svět plný příběhů k jeho duši promlouval po celý život. A není se ani co divit, zalistujeme-li od Bedřicha Slavíka v knize „u Suchardů:" „Na všechny všední nesnáze, jimiž byl pronásledován ve škole nebo doma, okamžitě zapomněl, když se ve městě objevil jednooký loutkář Majzner s tříčlennou rodinou, v níž oba synové i dcera byli rovněž loutkáři. Vojtík loutky znal a miloval už z domova. Sám si je modeloval, vyřezával, někdy mu po práci pomohl řezbář Jan Mádle, aby loupežníci naháněli skutečnou hrůzu.“

V další místnosti jsou pak umístěny Vojtovy sochařské práce na pražském Chrámu sv. Víta v letech 1907 – 1934, k jejichž realizaci byl osloven architektem Kamilem Hilbertem, a dále jeho dílu na kostele ve Štěchovicích. A třetí místnost nám nabízí jeho další sochařské práce, např. modely apoštolů pro Staroměstský orloj či „dvě secesně stylizované bohyně“ strážící palác múz, na kterých zřejmě spolupracoval se svým bratrem Stanislavem pro budovu Muzea v Hradci Králové.

Když člověk Vojtovo dílo pozoruje, tak cítí jemnost a čistotu tahů a velmi dobře propracovanou fyziognomii obličeje, která se přelévá z klasické dřevořezby loutek do výrazu postav sochařských děl. A někdy ani nevnímáš rozdíl a zdá se ti, že obraz z kamene povstal zručnou řezbou mistra z lipového dřeva. Jemnost výrazu s citelnou mimikou tváře jej charakterizují a dodávají jim jisté dramatičnosti. Pro loutkáře tak typické. A člověk čeká, kdy před ním postavy obživnou a vystoupí z toho dřeva či kamene, z kterých povstaly, a vydají se směrem k němu. A když se člověk zadívá a zaposlouchá se, tak věřte mi, že někdy zaslechne i ten tlukot palic z blízké Suchardovy dílny…on totiž stále zní…

Vždyť právě také skrze jeho dílo se příběh Suchardova domu stále otevírá. Minulost se tak odráží do přítomnosti a ubíhá do budoucnosti. Paměť místa je neúprosná…stačí se zastavit. A my bychom neměli zapomínat, ale umět v ní číst. Pak nám svůj příběh převypráví sama. Vstupte i vy o letních měsících do Suchardova domu, Vojta Sucharda vás zve.

Nenechte si ujít toto jedinečné setkání. Městské muzeum Nová Paka, Suchardův dům, Dřevo a kámen v rukách Vojty Suchardy, 2. 6. - 22. 9. 2024.