Těmi jsou Jakub Kazda a Petra Zelingerová. Ten koncert se jmenoval Světlo ve tmách a konal se v sobotu v kostele Všech svatých pod Zebínem. Pořádala ho Jičínská beseda a Římskokatolická farnost. Napočítal jsem tam 71 posluchačů, ale Dana říkala, že byli ještě někteří vzadu. Proč v tomhle kostele? Nu proto, že se o něj Jičínská beseda stará, proto, že je tam krásná akustika. Nu a taky proto, že je lípami příjemná cesta. Pouť za muzikou. Které město to má?
Kazdovi hrají a zpívají už víc než deset roků. Postupně přibrali další nástroje a jeden hlas. Takže teď: Jakub Kazda – zpěv, harmonika. Tvář bez zřetelných emocí, jen nepatrný úsměv, když se písnička povede. A ony se povedly. Petra Zelingerová – zpěv. Dívčí radost z muziky. „Tady v kostele je to něco úplně jiného." Mirek Kazda otec. Kytara, průvodní slovo. Stále dolaďoval, v atmosféře kostela struny nedrží. Oprávněná hrdost. Jan K. Čeliš housle, viola a další. Ukázněně nechal důraz zpěvu. Ale když dostal sólo, to si užíval. I posluchači. Zdenda Wágner – kontrabas. Postával vzadu, ale bez jeho basy by to nebylo ono. Žánr? Trochu přizpůsobený prostředí kostela. Zpěvák i zpěvačka směli i na kazatelnu. Písničky oblíbené, oblíbené písničky vlastní.Na stolku vzadu byly kroniky kapely. Už jsou dvě. A náležitě plné.

Bohumír Procházka