Hlavním tématem povídání pana kardinála se staly hodnoty v dnešním světě, přesněji řečeno jejich absence a nutnost vybudování nějakého pozitivního přístupu ke světu. Kardinál Vlk sdělil posluchačům, že nemá příliš v oblibě slovo morálka – zřejmě coby člověkem uměle vytvořený konstrukt. Zdůraznil stav duchovní vyprázdněnosti moderního světa, nahrazování opravdových hodnot zlatým teletem povrchního konzumu a konstatoval absenci nějakého hlubšího kompasu v srdcích a duších lidí.
Základní chyba podle něho začala za Velké francouzské revoluce – heslo Rovnost, volnost, bratrství prý přivedlo Evropu ke dvěma totalitním ideologiím 20. století. Pan kardinál upřímně přiznal, že si „hodlá přihřát svou polívčičku" a že za onu kýženou duchovní kotvu považuje tradiční, dvoutisíciletý odkaz křesťanství v našem evropském kulturním prostoru. Neprováděl však žádnou násilnou propagandu či náboženskou agitaci. Zcela upřímně, zdánlivě prostým jazykem formuloval své názory a moudré postřehy. Přitom však prokázal vynikající znalost rétoriky. Nikam nespěchal, ale přesto dokázal v omezeném časovém horizontu sdělit kultivovanou formou, zřetelně a jasně opravdu mnoho.
Zasvěceně hovořil o duchovním hledání dnešních lidí, líčil sílící snahu o návrat ke kořenům i u osobností našeho veřejného života (zmínil konkrétně např. generála Pavla, vrchní státní zástupkyni Bradáčovou či přední sportovce). Češi podle názoru pana kardinála nejsou takoví ateisté, jak se obecně traduje. Je to prý i závěr bývalého papeže Benedikta.
Při odpovědích na dotazy vyjádřil přesvědčení, že dnešní mladí jsou stejní, jako bývali mladí lidé dřív – doslova: „Stejné divadlo, jen jiné kulisy". Na aktuální otázku maturanta Broula týkající se mistra Jana Husa reagoval doslova s nadšením. Prohlásil, že na tomto tématu pracuje již 25 let. Že je rád, že přispěl k dosažení značné tolerance vůči Husovi a jeho označení za reformátora ze strany papeže Jana Pavla II.
Diskuse o Husovi
Podle kardinála Vlka i dnešní papež František Husa uznává a lituje jeho upálení. S tímto tématem bylo spojeno i velmi poutavé vyprávění o návštěvě české delegace u papeže Františka.
Islám označil kardinál Vlk za náboženství setrvávající hodnotově spíše ve středověku, nepovažuje jej však za líheň terorismu, jen se obává střetu kultur a kritizuje Evropu za „vyklízení pozic". Poněkud kontrapunktní dotazy zavedly pana kardinála k tématu satanismu, exorcismu a rodičovství homosexuálních rodičů, ale i zde vždy odpověděl velmi důstojně a vcelku logicky konzervativně. Postavil se tedy na stranu tzv. tradiční rodiny, přičemž hovořil o dělbě rolí mezi mužem (racionalita) a ženou (srdce). A právě ženy vyzval k tomu, aby se nezříkaly svého původního poslání, být nositelkami lásky, již označil za hlavní a nejdůležitější hodnotu života nás všech. I na odlehčující otázku ohledně kněžského kolárku (přesně: „Co to máte na krku za pásek místo kravaty?") odpověděl pan kardinál s lehkým pousmáním, že je to móda trvající v církvi již asi 800 let a že je to též znak odlišující příslušníky církve od ostatních.
Pan kardinál Vlk prokázal znalost lidských osudů a povah a značnou trpělivost, vždyť on sám 12 let čekal na vysvěcení. V 70. letech byl dokonce i umývačem oken. K jeho překvapení ho z této role zná i papež František, který si přečetl knihu na toto téma. Kouzelným návratem do dětství se pro Miloslava Vlka staly vzpomínky na rozhodnutí, kdy se stal knězem. V 11 letech jej inspiroval nápis Staň se knězem. Odtud už jej vedlo jeho vnitřní rozhodnutí altruisticky se věnovat druhým přes klikaté cesty osudu, přes komunistický zákaz výkonu kněžského povolání, přes povinnou účast „v pracovním procesu" až k vysněné práci duchovního pastýře. Velmi skromně zmínil pouze některé z velikého rozsahu svých aktivit, jen okrajově zmínil své kontakty na dokonce několik papežů. Vůbec se nehonosil kteroukoli z celé řady svých funkcí.
Pan kardinál nelituje ničeho ve svém životě, cítí se být šťastným a totéž nezištně přeje všem ostatním. Velmi si „šplhnul" u přítomných studentů svou technickou zdatností, kdy jen tak mezi řečí vyřídil dva hovory mobilem. A to prý má ještě Ipod! Každopádně si vysloužil spontánní potlesk vyjadřující hluboký respekt všech přítomných, dokonce včetně zavilých ateistů.
Výjimečný člověk
Jsme velice rádi, že jsme mohli strávit dvě hodiny času s tak výjimečným člověkem, jakým je pan kardinál Vlk. Navzdory svým 83 letům věku je v obdivuhodné formě fyzické i duchovní, je člověkem obdivuhodným a následováníhodným. To představuje právě v dnešní cynické době absence pozitivních vzorů, kdy se zejména mladým lidem jen stěží hledá životní cesta a pro učitele je těžké jim předkládat správné příklady, doslova malý zázrak.
Pan kardinál opravdu rozzářil aulu novopackého gymnázia jako věčné světlo majáku, a to svým nefalšovaným člověčenstvím, vstřícnou a laskavou tolerancí, přátelským vystupováním a pozitivním programem lásky k bližnímu. Pane kardinále, díky, a ať vám optimismus a radost ze života vydrží ještě mnoho let Stanislav Bendl
