U nich spousta lidí a půvabná dívka, svým něžným vzhledem jakoby k tomu materiálu nepříslušná. Bere jednotlivé kosti a kůstky do ruky, sestavuje k sobě obratle, ukazuje jak pasuje čelist do lebky, jak vypadá zlomené žebro, či lebka prostřelená kartáčovou střelou, jak funguje kyčelní kloub.

Skládanka hádanka
Řekne: „Zkuste si to taky." A posluchači zkoušejí, ukazují si, kde se uřízne hlavice při endoprotéze. Jeden zubní lékař prohlíží vykotlané zuby a neodstraněný zubní kámen.

Konalo se v pátek 15. února. Jičínská beseda tak opět předvedla, jak rozmanité je lidské vědění a jak pokračuje v soustavném vzdělávání Jičíňáků v rozličných oborech. Tentokrát byla na programu antropologie a půvabná dívky byla antropoložka magistra Marcela Víšková.

Úvodní přednáška byla krátká, pak následovalo to, co šéf Jičínské besedy Pavel Kracík nazval praktický seminář. Výše zmíněné „ohmatávání" kostí.

Antropologie je věda o člověku. O jeho původu, vývoji a zákonitostech jeho fyzických změn, vysvětlila lektorka. A pověděla, co všechno lze z kosterních nálezů poznat. Samozřejmě věk, pohlaví, tělesné rozměry, váhu. Ale bližším zkoumáním se odhalí třeba i zda nosil dotyčný těžké předměty, jaké měl nemoci, úrazy. Dokonce odhalí se i způsob stravování, či jestli strádal hladem. Například příčinu smrti vojáka z šestašedesáté války dokumentovala ukázáním průstřelů lebky.

Antropologie je, a přednáška Jičínské besedy to krásně předvedla, velké dobrodružství, které umožní nahlédnout do života předků. Dávných, i dočista nedávných.

Když objeví se při jakýchkoli výkopech jakékoli podezření, nastoupí archeologové, často ve spolupráci s antropology. Často mají problémy. Kupříkladu výkop je úzký, nebo z jiného důvodu zachytí jen část lidské kostry. A nastupuje domýšlení, možná i fantazie. Sází se na zkušenost, odbornost těch, kteří zkoumají. Je třeba neúplný poznatek doplnit.

Och, kolik člověčího dění zůstává skryto kdesi pod námi. Toužíme ho poznat. Ale pak se objeví otázka spíše filozofická. Vždycky je tak dobře? ⋌Bohumír Procházka