Mezi přáteli byl znám svojí srdečností a pracovitostí; v letech 1936 – 1948 provozoval místní cihelnu, jejíž výrobní činnost nejdříve omezila 2. světová válka a poté definitivně ukončil nově nastolený režim. Z vypálených cihel z této provozovny dodnes stojí řada domů v širokém okolí Hořicka.

V padesátých letech nesouhlasil s násilnou kolektivizací a scelováním zemědělské půdy, ve vykonstruovaném procesu byl odsouzen a roky 1958 až 1962 strávil v uranových dolech v Příbrami.

Zaslouží si poděkování, že i přes obtíže dokázal řádně vychovat své děti.
Naposledy jsme se s ním rozloučili v srpnu roku 1973. Stále na něho vzpomínají syn Jirka a vnoučata Jiří a Marcela