Stromek - Zdobení stromečku jako vánoční obyčej pochází z Německa (jedna z nejstarších zmínek o ozdobeném stromku v místnosti je zaznamenána v brémské kronice z roku 1570). V půli 17. století se vánoční stromky začaly častěji objevovat v soukromých domech. Z Německa se zvyk v 19. století rozšířil po Evropě, a to spíše ve městech než na venkově.
V Čechách ozdobený vánoční stromek poprvé postavil ředitel Stavovského divadla v Praze Jan Karl Liebich ve své vile v Libni jako překvapení pro své přátele o Vánocích roku 1812. První svíčky se v Zemích koruny české na vánočním stromku objevily roku 1860. Po českém venkově se však vánoční stromeček jako tradice rozšiřoval jen velmi pomalu. Tento obyčej není lidový a není slovanský.
Svíčky - První svíčky se objevily asi 3000 let př. n. l. v kolébkách mnoha civilizačních vymožeností – v Egyptě a na Krétě. Tehdejší svíčku však tvořil stočený kus plátna o délce asi 35 cm napuštěný sezamovým olejem nebo máslem a spirálovitě ovázaný proužkem tkaniny. Protože šlo o jedlé tuky, svíčky se vyráběly pod dohledem pověřených úředníků a vedla se o nich přísná skladová evidence. Aby při hoření nečadily, přidávala se do tuku sůl, která absorbovala vodu. Díky tomuto vylepšení nejsou například v hrobkách faraónů, kde řemeslníci pracovali za jejich svitu, očazené stěny, což vedlo ke spekulacím, že s osvětlením nebo dokonce s celou stavbou pomáhali Egypťanům mimozemšťané. Protože hořící svíce nebylo možné přenášet v ruce, zasazovaly se po jedné až třech kusech do pohárků či misek, které se tak staly prvními svícny.
Do Evropy se svíčky dostaly během římských expanzí a zůstaly nejrozšířenějším druhem osvětlení až do 19. století. Lojové svíce pak postupem času nahradily svíce z včelího vosku. Dlouhou dobu ovšem patřily k vymoženostem, které se objevovaly jen v sídlech šlechty a církevních budovách. Největšího rozšíření dosáhly až ve druhé polovině 19. století, kdy byla vynalezena výroba parafínu.
