Nejinak je tomu i letos, ale tentokrát mohou čtenáři listovat prvním dílem tematické řady této edice věnovanému dějinám architektury.

Autorský kolektiv složený z odborníků na jednotlivá dějinná období se pokusil o souhrnný pohled na rozsáhlý konvolukt staveb architektonického dědictví v zemích Koruny české. V sedmi základních kapitolách, jejichž počet se shoduje s počtem časových epoch, tak autoři činí v rozpětí od dob Velkomoravské říše až po postmodernu 21. století.

Úsvit dějin

První kapitola je věnována úsvitu dějin, času výstavby prvních křesťanských kostelů na území Velké Moravy. Teprve poté, s větším časovým odstupem proniká románský sloh do Čech. Více místa je tedy vcelku pochopitelně věnováno sakrální architektuře s časovým přesahem do období raného gotického stavitelství, včetně problematiky urbanismu královských měst.

Druhá kapitola akcentuje přemyslovské stavební dědictví a vrcholné stavitelství doby lucemburské, spjaté s císařským programem Karla IV. Poté nastalo období tzv. krásného slohu a dvorského stavitelství krále Václava IV. I zde je věnováno více prostoru sakrální architektuře a stavbám dvorského okruhu. Méně je propracována oblast dějiny hradní architektury budované šlechtou, např. unikátní objekt hrad Choustník (na vloženém snímku), jediný tzv. dvojhrad na našem území je zmíněn pouze okrajově v souvislosti s vývojem obranného systému. V textu odhalí pozorný čtenář chybné vročení bitvy u San Felice. Toto vojenské střetnutí bylo vybojováno v roce 1332 a nikoli o rok dříve.

Třetí kapitola se zabývá architekturou doby husitské a obdobím po husitských válkách, včetně významné epochy Jagellonské. Velký prostor je zde věnován mj. stavební aktivitě rodu Pernštejnů. Bohužel hrad Pernštejn, unikátně dochovaná památka pozdní gotiky prvořadého významu je na rozdíl od ostatních podrobně popsaných pernštejnských staveb zmíněna též jen okrajově a rod Žirotínů je zaměněn za mnohem známější Žerotíny.

Renesance

Čtvrtá a pátá kapitola patří mezi nejlepší části knihy. Obě kapitoly zpracovávají období renesance a manýrismu resp. baroka. Památky z těchto časů patří do ‚zlatého fondu‘ našeho kulturního dědictví. Komplexně jsou zde přehlédnuty církevní i světské stavby. Významnými stavebníky byly rody Rožmberků, Pernštejnů, Lobkowiczů, v době baroka Albrecht z Valdštejna, Lichtenštejnové a významný mecenát náležel církevním řádům, které poskytly prostor realizaci staveb gotizujícího baroka Janu Blažeji Santinimu a dalším významným architektům této doby.

Šíře slohů

Šestá kapitola představuje v plné šíři období klasicismu, romantismu, historismu i slohů určujících konec 19. století – neorenesance, neobaroka a secese. Podrobný pohled je věnován generaci architektů Národního divadla a jejich následovníkům.

Překvapivě není ve statích věnovaných Benhardu Grueberovi a Dušanu Jurkovičovi zmíněna jejich stavební aktivita při dodnes ceněných úpravách zámků Blatná a Orlík v případě Gruebera a hlavně není zmíněna citlivá oprava a dostavba renesančního zámku v Novém Městě nad Metují, jíž Dušan Jurkovič dosáhl jednoho z prvních památkových přístupů k sanaci staré stavby a jejímu přizpůsobení k standardu soudobého moderního bydlení.

Postmoderna

Sedmá kapitola dovede čtenáře přes období počátku moderní architektury po roce 1918, dobu protektorátu i architektury socialistického realismu až na práh 21. století. Významné místo zde náleží solitérním stavbám, jejichž význam přesáhl hranice našeho území, vile Tugendhat v Brně a Müllerově vile v Praze. Také je podrobně zpracováno období tzv. Sorely a závěr publikace je věnován dynamicky se rozvíjející postmoderny s výhledem do nedaleké budoucnosti.

Lze říci, že prací autorského kolektivu vznikla kniha, po jejíž četbě získá zájemce o historii architektury v českých zemích o dané problematice velmi dobrý přehled. Zklamáni budou bohužel ti, kteří očekávali, že v souladu s názvem ediční řady se dozví více informací o architektonickém dědictví ve Slezsku, obou Lužicích, tedy vedlejších zemí Koruny české. Stanislav Vaněk

V knize je též pojednáno o stavbách Albrechta z Valdštejna v Jičíně, a také o kartuziánském klášteře ve Valdicích, z něhož je k nahlédnutí fotogalerie.