Křesťané z Jičína se zde sjeli, přivezli košťata, kbelíky, svíčky a roucha, aby se zde mohla konat důstojná bohoslužba. Žel - žeň hojná, ale dělníků málo - jen ti z Jičína. Ti zdejší zapomněli, že kostel vystavěli jejich praotci právě pro ně - na dobrovolníky dívali se přes ploty!
25. června. Byla v Jičíně vzpomínka na bitvu před 145 lety. Prchající vojska tenkrát zachraňoval otevřenými dveřmi fary a zahrady tehdejší kněz.
Na náměstí byla vyvěšena výzva ke sbírce na postavení památníku pro pět tisíc padlých koní u Střezetic na popud herce a milovníka koní.
26. června. Na 11. tradiční pouť Polabí z Ostrova do Úmyslovic, s obvyklým procesím s Matičkami a ostruženským Jezulátkem na ozdobených nosítkách, s předříkávačem, růžencem a zpěvem mariánských písní - lehce došli i ti, co mysleli, že nedojdou - hle - němí mluví, hluší slyší a chromí chodí.
26. června. vyšel farní časopis, ve kterém byl střídavě kritizován a chválen kněz F. Lízna, který zde vedl duchovní obnovu. Tento kněz, který se staral řadu let o vězně, šel, těžce nemocen, sám a pěšky do Compostely a vrátil se uzdravený. Zřekl se všeho velikého majetku, co mu zanechal mecenáš, a žije chudě. Už to mluví za všecko!
6. července, na Upálení mistra Jana Husa byl sloužen obřad v prosté modlitebně Husova sboru a pak skrovný průvodek s malou kytkou došel k Husovu pomníku. Tato církev nemá prostředky na věnec - a jiní asi zapomněli.
7. července byl pohřeb paní Marty Krámské, ušlechtilé paní, která celý život zasvětila Bohu. Rakev obloženou květy vynášeli příbuzní v důstojném černém oblečení za znění shůry: Blíž k Tobě, Bože můj, na věky již!
15. července byl v kostele sv. Jakuba pohřeb pana Paška, který každou neděli zasvěcoval Bohu. Na rozloučenou mu znělo: Pojď k Spasiteli, pojď ještě dnes!
23. července. Od kostela Všech svatých pod Zebínem vyšlo již druhé, obnovené procesí k Panně Marii Rušánské u sv. Ignáce. Pan kaplan v čele nesl kříž. Literácy za ním a obětavý pan Properius předzpíval 60 slok starověké písně, trumpetisté troubili, bubenice bubnovala a třikrát po cestě zněly břeskné fanfárky - jen poutníků bylo jaksi málo.
Když v tak skrovném procesí dorazili ušlí a upachtění k sv. Ignáci, byl kostel plný - všichni zdejší křesťané, i ti mladí, místo v procesí seděli pohodlně v lavicích a dívali se svrchu na ty, co přišli. Jistě by bylo lepší pro příště zavřít kostel u Ignáce, objednat autobus, aby dovezl lidi k úpatí Zebína a odtud všichni ve vší slávě, zpěvu, troubení, bubnování a modlení se vydali v ohromném, slavném obnoveném procesí k Panně Marii Rušánské u sv.Ignáce. Po mši sv. byl v kostele děkovný a slavný koncert na počest pana kaplana, který odchází.
Dlouho a dlouho zněly ovace a krásné marianské skladby, a druhý den zamžené oči a zastřený hlas nasvědčovaly, že se pan kaplan nerad loučí a věřící s ním – a odpoledne bylo srdečné rozloučení na faře - ale jistě se zase vrátí…
30. července. „Dobří holubi se vracejí…“ Hrozně pršelo a vál silný vítr, ale kdo přišel tuto sobotu večer k sv. Ignáci, mohl u oltáře spatřit milou, známou, usměvavou tvář. Na oslavu zdejší Svatojakubské poutě zavítal po letech náš teď úspěšný kněz - vojenský kaplan.
Všichni zpívali, s ním se radovali, a v neděli, o slavné poutní mši kostel voněl kadidlem, slavně zněl, fara voněla buchtami a zněla veselou zábavou.⋌Antonie Rybářová
