Vladimír Komárek kouká teď na nás odkudsi shůry a jak ho všichni známe, náležitě ironicky to všechno komentuje. Žena Růžena nestárne, usmívá se a v ruce má kytku. Miloš Šedivý říká: „Když jsem se dozvěděl, že budu vystavovat s Vladimírem, tak se mi rozklepala kolena.

Stalo se v sobotu v galerii regionálního muzea v jičínském zámku. Výstava se jmenuje Setkání. Komárkovy velké obrazy a jemná díla keramická, Šedivého velká keramika v kombinaci se sklem a světlem. Ano, často je v dílech zabudováno svítidlo a tak jim dodává další rozměr.

Sympatická surovost (Šedivý), pokora (Komárek). Drsné a jemné. Tuto poslední větu Miloš Šedivý schválil. Pokud mluvil, tak bylo to stručné a hlavně, ne o sobě. Představil víno svatováclavské a vavřinecké litoměřických vinařů. Tam je doma. Tam tvoří a vypaluje. Poněkud méně obvyklou keramiku se zapuštěnými velkými tvary barevného skla.

Dílo má drsný, hrubý povrch a syté zabarvení, jedna barva přechází v druhou. Vedle talířů rozličně děrovaných, potrhaných, ale i „sešívaných“, mnohé kusy jsou svisle stavěné. Brány jakési, věže. Vertikalita. Pnutí vzhůru. Že by tady se projevil Šedivý svou prvotní profesí architekta?

Jistě, Komárkova keramika je jiná zcela. Jakoby vystoupila z jeho obrazů. Jemná, hladká, ale nevtíravá. Jiné místo pro holubice a tváře, než vedle na plátnech. Ale je tu i kombinace keramiky a skla v pohárech. Obrazy? Často triptych. Trojice, trojjedinost. Jistě by o tom uměl zajímavě povědět.

To by asi tak úplně nesedělo k Šedivého vyznání, že když se mluví déle, než pět minut, je to otrava. V. K. mluvíval déle. Ale vtipně, věcně. Tak vida, v tom každý jinak. Ale na výstavě Setkání sladěni jsou úžasně. Výstava potrvá do 6. listopadu.⋌Bohumil Procházka