Podařilo se to ve čtvrtek navečer v Srdíčku. Zásluhu na tom má Spolek občanů a přátel města Jičína jako pořadatel, a zejména moderátor Petr Krupka, který byl věcný, nepředváděl se, a hlavně nenechal posezení rozpliznout v předvádění účastníků. Neboť my starci jsme zbytečně moc upovídaní.

Zářijový pořad Před oponou byl věnován jičínskému sportu. Bohužel kvůli zdraví se omluvil významný sportovec a funkcionář Eman Bosák (87) a jeho místo zaujal další pamětník Jiří Všetečka (78). Pořad měl spád, Petr se úspěšně snažil neopomenout žádné odvětví, událost či osobnost. Brďan přinesl na ukázku zajímavé publikace z historie sportu v Jičíně. Tím vyšel najevo dluh, který má město, protože mnohé dění čeká na zpracování. A pamětníci vymírají, ne všechny archivní materiály jsou uchovány.

Záměrně jsem použil přezdívku Brďan, abych ukázal zajímavou skutečnost: přežívají přezdívky, zapomínáme jména. A tak si všech třicet účastníků podvečera často opakovalo přezdívku a nikdo si nemohl vzpomenout na jméno.

Právě tak nám vypadávají z paměti události a významná jména pak překryjí mnohé zásluhy ostatních.

Nelze tu vyjmenovat všechny sporty a osobnosti. Avšak jeden úkaz je pro Jičín typický a vede k oprávněné hrdosti. Výraz VŠESPORTOVEC. Většina aktivních Jičíňáků dělala třeba v zimě hokej, lyže, sálové sporty, a v létě běh, lezení, orientační běh a další. Nebyla podmínka ani důvod ke specializaci na jeden sport.

Soudím, že potěšení z pohybu tak bylo větší, rozvoj osobnosti harmoničtější. Tehdy nebyl důvod mluvit o sportovcích jako o novodobých gladiátorech. Záměrně jsem napsal tento výraz, protože pochází z úst jednoho z dobrých sportovců i lidí – Hasana Bosáka.
Při odchodu povídá jičínský malíř, řezbář a básník Karel Šoltys věc zdánlivě nesouvisející: „Chceme v Běcharech udělat loutkové divadlo. Scénu postavíme, loutky vyřežeme.“ Krásný důkaz, jak je to se stářím. Karlovi je 87.⋌Bohumír Procházka