Narodil se v roce 1943 v Chomutičkách na Jičínsku. Po ukončení studia na SZTŠ v Hořicích pracoval třicet let v zemědělství.
Fotografii se věnoval jako koníčku již od roku 1958. „První zkušenosti jsem sbíral s fotoaparátem Flexaret automat, následovaly Zenit XP 12 a Olympus,“ uvedl autor. S příchodem digitální fotografie se rozšířila možnost využívání této technologie v nové profesi polygrafické výroby.
Jiran začíná od roku 1992 podnikat. Získává nové zkušenosti se zrcadlovkou Canon 350D, dokumentuje běžný život občanů Jičína, města, ve kterém od roku 1984 žije.
Po skončení podnikatelské činnosti v roce 2007 odchází do důchodu a věnuje se rodině, svým koníčkům, práci ve výboru HBC Jičín a Radě města Jičína.
Vyznání fotografa
„Fotografie je zvláštní institut. Když jí propadnete, vezme si vás se vším všudy. Je to totiž TA fotografie ženského rodu a její nároky se s postupem času neustále zvětšují. Žádá si plné zaujetí a vášeň, bez které to nelze,“ řekl v úvodním slovu na vokšické vernisáži jinak nenápadný, skromný fotograf.
Vystavená kolekce je žánrově velmi pestrá. Od dokumentárních snímků událostí přes tváře zachycené s pochopením pro fotografovaný objekt po přírodní snímky a panoramata. Ve všech je cítit zaujetí objektem a snaha ne o zachycení okamžiku, ale hodnot, které v dnešním uspěchaném a hektickém světě unikají.
Miroslav Jiran tvrdí: „Nesmíme zapomínat na to, že je to pořád jen o té fotografii, která má své kouzlo v jedinečnosti toho krátkého okamžiku nastaveného času, v jedinečnosti toho zážitku, který v sobě uchovává. A tak je třeba se na tyto fotografie dívat. Ona není jen ten potištěný papír, a je jedno, jestli barevně nebo černobíle. Každá jednotlivá fotografie je malý, někdy s trochou toho štěstí fotografa i větší příběh, který v sobě ukrývá. Až když tento ukrytý příběh najdeme, teprve potom můžeme všem fotografiím porozumět.“
Autor nám je nápomocen v porozumění příběhů vrchovatou měrou. Výstava potrvá do konce dubna.
