Přinášíme ještě akci očima dany Rejmanové…

 

„Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou …

s věže pak slyšeti zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný,
tratící se v blízké stráně:
dřevatě to rachot temný,
zvoucí lid do chrámu Páně.

A tu z vísky k boží slávě
zhůru běží zástup hojný:
veský lid to bohabojný,
a dnes - Velký pátek právě. … “

V tiché černé velkopáteční noci kostel Všech svatých pod Zebínem zval do svých lavic lid veský i přespolní k vyslechnutí tajemství jedné z balad melodicky i tematicky dosud stále  uchvacujícího Erbenova rukopisu. Příchozí při vstupu přivítala temná tma, však ve středu chrámové lodi  - „ … jakýs plamen znamenati! …“ - Ze země vycházela oslňující světelná záře, jež náhle zastavila kroky kolem rychle jdoucí ženy …

„I vidouc to žena žasne,
a ke vchodu až pokročí,
a zastíníc si dlaní oči,
hledí v ono místo jasné.
"Bože, jak se to tam svítí!"
Oči rukou si protírá,
o krok blíže se ubírá:
"Jak se to tam divně svítí!
což to asi může býti?"  … „

Zlákána množstvím stříbra a zlata, jsouc ošálena vidinou bohatství, své dítě odkládá a s chutí z hromady nabírá poklad drahý …  Však sotva rok se s rokem sejde, o ryzí zlato matce již  nejde. Neúprosně dlouhý čas tíhy viny, zármutku a zoufalství, hledání a volání, pláče a proseb střídá nesdělitelná radost ze shledání. Matka ve své náručí opět drží své dítě. Svůj největší poklad. - Poklad, jejž hora Zebín zavře i vydá.


Hořceť zakusila toho:
žetě velmi málo zlato,
avšak dítě nade všecko!

Prezentace Erbenova díla ve velkopáteční den nastiňuje zároveň další a hlubší roviny vnímání. Dítě symbolizuje Ježíše, jehož matka doprovází na Golgotu – horu Zebín, následována početným zástupem lidu. Ti všichni doprovázejí Ježíše na jeho poslední cestě.

Meditativní obraz Piety snu a tanec plaček pod kaplí sv. Maří Magdalény umožňují zamyšlení, vztáhnutí situace na sebe, vstoupení k Bohu blíž skrze kříž i poznání, jak utrpení může proměnit. Ano – a přináší naději! Ve ztvárněném symbolickém příměru podobně, jako v baladě skála dítě pohltila, ale i matce vydala, byl Ježíš ukřižován, i vzkříšen. Vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa. Daleko a přitom tak velice blízko. Pro tebe, pro mne, pro nás.

Na Zebíně onoho pátečního dne vál ostrý vítr, na horském úpatí napříč siluetou k vrcholu plápolala záře čtrnácti loučí – jednotlivých zastavení živé křížové cesty. Postava ženy s dítětem v náručí, nasvětlena reflektory, pod hvězdami noci v myslích mlčky zapaluje otázky  - Jaképak poklady v sobě to nosíme (?), jakými oslňujeme druhé (?), kolik zla a nepořádku v duši přibíjí na kříž nás samotné (?), … - a v pohledu do svých rukou, do ticha i do tmy, volá „Držím Tě!“,   prosí „Drž mě!“, slibuje „ Nepustím Tě!“, přeje si „ Neopouštěj mě!“, …. Zvěstuje tajemství, poselství a memento v jednom:Víte,  Kdo vlastně je oním skutečným Pokladem?

Atypicky a pestře výraznou paletu meditativních úvah a vizuálních dějů  velmi citlivým, oslovujícím a sdílným způsobem nabídl široké veřejnosti  DiS. Jiří Vydra, grafik, dramaturg a kastelán Valdštejnské lodžie v projektu Veliké noce v rámci  cyklu Netradiční oživování tradic. (Ve spolupráci s o. s. Trinitatis Societas, o.s. Lodžie, obcí Konecchlumí a o. s. Křížová cesta.)

První nocí se návštěvníci od zvonice u kostela Všech svatých pod Zebínem vydali procesím, jímž vyprovodili zvony. Před poslechem Pašijových písní a žalmů v podání Slávka Klecandra měli možnost pocítit připravený výraz atmosféry Zeleného čtvrtku - možnost nechat se vtáhnout do sugestivně předloženého  trojrozměrného obrazu Poslední večeře Páně. Nad úrovní očí ve vzdušném prostoru zavěšený a nasvícený stůl, uprostřed jeho desky kalich, po obvodu 12 ležících nekvašených chlebů. Hluboko pod ním do nerovného a nerovnoměrně osvětleného terénu postaveno 12 židlí. Zkoseným pohledem dolů do propasti mohl každý z nás zaujmout své místo. Své místo u stolu s Ježíšem. Myšlenky se střemhlav řítí, oči v bitvě s otazníky téměř úderem dopadají na pevnou plochu židle. Jak rychle letí – letí – padají … V závrati držím se zábradlí …Rychle si vyber! - Kterou? - Kterou?  … Nezrazuji (?), Nezraňuji (?),  Mohu se na ty osvětlené vůbec podívat (?),  … 

Poslední z nocí – Bílá sobota – byla věnována 10. výročí Křížové cesty a poctě malíře Vladimíra Komárka. Slavnostní  velikonoční vigilie při svitu svící, s vůni kadidla, za hlasu zvonů, celebrovaná vikářem Římskokatolické farnosti v Jičíně, P. Mgr. Pavlem Jandejskem a hudebně doprovázena Literácy Jitčín pod vedením Michaela Pospíšila v kostele sv. Petra a Pavla v Konecchlumí liturgicky završila silné duchovní prožitky a bohaté kulturní vjemy Velikonoční tridua roku 2012.

Dana Rejmanová