Nade mnou je úzký, vysoký vrch Zebín a na něm stojí malá kaplička. Já, kostel Všech svatých, podstoupím náročné opravy. Na mých dveřích, na velkých bílých tvrdých arších je rozpočet oprav. Opraví mi oltář, všechny sochy, křtitelnici, zpovědnici i kazatelnu - střechu i věž.

Celou zimu jsem zde stál opuštěn – na odiv sněhu, větru a bouřím - a jen jediný tvor tu se mnou žil - v kropence si udělal hnízdečko ze sena a z peříček malinký ptáček - našel zde útočiště- alespoň jednu dušičku jsem zachránil.

Skládaly se úřady, EU, organizace, farnost, MěÚ, mám 1,5 milionu, a ještě půl milionu mi chybí. Ptáčku, za to, žes tu přežil zimu, leť a rozhlašuj všude: ještě 500 tisíc chybí, aby všichni andělé a svatí se mohli v kostele velebně vznášet, aby mohl oltář zářit zlatem a světla pokojně plála, ještě 500 tisíc.

Ti, co přišli a seděli v lavicích v ledovém kostele, se za mne modlili - Bože, dej tomuto pokojnému domu své požehnání a otevři štědré dlaně. Bůh vám žehnej, mým ctitelům.
Kostel Všech svatých pod Zebínem. ⋌Anežka Vlčková