To první příjmení Martin je literární pseudonym, vybraný proto, aby se odlišil od svého otce, už zesnulého spisovatele Eduarda Petišky. Pan spisovatel nejprve podepisoval své knížky v knihkupectví blízko sv. Ignáce a pak besedoval se čtenáři v Porotním sále zámku.

Eduard Martin má bohatý plnovous, devětapadesát let, a působí příjemným dojmem vlídného člověka. Vystudoval sice dějiny a teorii divadla, ale jeho spisovatelský záběr je široký. Od poezie přes divadelní hru až k žánru sci- fi. Ale jeho poslední knížka, kterou v Jičíně uvedl do světa, se jmenuje Andělské dopisy. Jde o krátké příběhy, jakási navštívení, která mohou člověku ovlivnit žití.

S každým, komu podepsal knížku, pohovořil, přeptal se. Když pak v Porotním sále seděl naproti čtenářům, tázal se, o čem má hovořit. Přitom je skvělý vypravěč. Jeho otce navštěvovalo mnoho významných českých kulturních osobností. On ale tu mluvil o andělích. O tom, jak příjemná je představa, když člověka někdo hlídá.

Protože nedávno byla tu paní Alena Ježková, která převyprávěla staré řecké báje do moderního jazyka, objevila se otázka srovnání s bájemi, které vydal Petiška otec. Stará knížka, která vyšla v padesátých létech, jde stále na odbyt. V rozličných vydáních vyšlo už celkem 750 000 výtisků. Kniha je překládána do mnoha jazyků. Ve Francii je zařazena mezi povinnou četbu školáků. Pan Martin – Petiška se domnívá, že vývoj jazyka se zastavuje, jazyk nestárne.

Autor poutavě vyprávěl o mnoha zajímavých lidech, se kterými se při svém spisovatelském řemesle setkal. O rozhovorech se členy šlechtických rodů, ale i třeba lidmi, kteří „nahlížejí za oponu“. Jedním z takových byl léčitel, páter Ferda. Na společném sezení kvůli chystané knížce řekl pan farář: „Příště už nejezděte.“ Úvahy o tom, zda pan spisovatel neudělal nějakou chybu, byly bezpředmětné. Pan farář umřel. Věděl to dopředu. Spisovatel Eduard Martin je starosvětský člověk. Setkání s takovými lidmi obohacuje. ⋌ Bohumír Procházka