Letos Pavel Kracík v Rumcajsově ševcovně předal cenu známému regionálnímu historikovi, profesoru Vladimíru Úlehlovi.

Oceněný V. Úlehla je stále usměvavý a vitální muž, který poděkoval všem přítomným, a dodal: „Myslím si, že už je dost Úlehly, vždyť za pět let mi bylo uděleno již několikáté uznání.”

Známý historik vyprávěl návštěvníkům o svém životě, o zaměstnání i o tom, jak se dostal ke psaní historie zcela náhodou, když v rámci činnosti Komise pro analýzu let 1969 a 1970 zpracoval rozsáhlý archivní materiál o počátcích normalizace na Jičínsku. Psaní ho začalo bavit právě pro to, že mohl dopodrobna zkoumat život zajímavých osob.

„Vždycky se říkalo Bohumír Procházka je hlásná trouba a Vladimír Úlehla je hlava. Myslím si, že jsem zcela průměrný muž se zvýšeným logickým myšlením,” uvedl o sobě profesor Úlehla.

Hovořilo se také o některých Úlehlových knihách. Václava Fejfara, dědečka spisovatele V. Čtvrtka, si nevybral k napsání jeho životopisu kvůli slavnému vnukovi, ale protože jako jediný starosta se v tehdejší době živil rukama, a ne hlavou.