Ozývalo se dunění bubnů, zvonění, troubení a zpěv. Maškary se promenádovaly po chodnících a náměstí, u chodníku stál hlouček masek - co hrály a zpívaly - Literácy. Pan Properius ve žlutých, úzkých, s nahoru špičkami zatočených škorních s maskou na obličeji a špičaté, cípaté čepičce byl těžko k poznání, jen podle hudby. Vysoký, štíhlý konšel v béžovém, upnutém ozdobeném kabátci, co se mu šosy rozhazovaly - volal na ohromnou troubu na celé náměstí - nyní půjdeme domoci se práva u starosty…

Hurá přes bránu - pestrobarevný průvod roztodivných masek, medvěd a černý kůň se zastavil před radnicí… bubny duněly, zvonky zvonily, trubači troubili, a pan starosta vyšel. Kulatý, usměvavý, s obrovským kulatým stříbrným tácem plným odlivek, ty z veliké láhve plnil pan zastupitel… a tak, kdo chtěl, si připil dobré slivovice.

Pan starosta stvrdil, že masopustní veselí může pokračovat v Porotním sále. Tam se celý dlouhý rozradovaný průvod nahrnul, okolo stěn byly hustě židle, před nimi stoly s květinami a talíře s koblihami. Soubor Literácy zaujmul prostor vpředu a na parketu stanul pár – dáma v krinolíně s krásnou tváří a vysoký pán s hnědými kadeřemi v temně zeleném, podkasaném bluzonu… a už na parketě pán vyzývavě podupával a blížil se k dámě, která se točila, uhýbala - téměř letčila po parketu a pán důrazně dupal, točil se, tančil a skoro se nedotýkal země; pán byl rytíř a dáma hraběnka…

Ritonello a Literácy hráli a na parketu vystoupily holčičky v krojích, s červenými mašlemi v hlavách, předvedly krásné tanečky na staré písně, které všechny zpívaly, střídaly se s velkými děvčaty, která také v barevných krojích lehounce a ladně se vznášela na parketu. Tito malí i velcí tanečníci pak přibíhali ke stolům pro koblihy - koblih ubývalo, masek i lidí - a úderem půl deváté pan Properius hodil svůj nástroj přes rameno a byl konec. A druhý den už zpívali Literácy u sv. Ignáce postní písně, byl Popelec a kněz uděloval na čelo kříž se slovy: POMNI ČLOVĚČE, ŽE PRACH JSI A V PRACH SE OBRÁTÍŠ.⋌Marie Vlčková