Tuto publikaci vytvořily pracovnice jičínského muzea Hana Fajstauerová a Jana Kořínková. V krátkém rozhovoru nám vyprávěly o tom, jak se kniha rodila.

Co bylo impulsem k vytvoření této publikace?
Nápad vznikl v souvislosti s výstavou Jičínské ateliéry. Pokaždé, když jsou fotografie vystaveny, působí na ně mnoho vnějších vlivů, které jim příliš nesvědčí, proto jsme se rozhodly publikovat je v knize, která bude veřejnosti k dispozici i po konci výstavy. Kniha je plnobarevná, tudíž kopie fotografií vypadají velmi věrně a zachovávají si své kouzlo.

Jak dlouho trval její zrod?
V podstatě po celou dobu vytváření výstavy, takže asi tak dva roky.

Podle čeho jste vybíraly fotografie?
Především podle vlastního pocitu. Publikace je věnovaná živnostníkům do roku 1945, takže jsou to fotografie živností, které mají samozřejmě přesah i do dalších let, ale vycházely jsme z těch, které byly zapsány v obchodním rejstříku před rokem 1945.

Rozsah knihy?
Kniha má sto dvaapadesát stran. Je v ní prezentováno čtrnáct tvůrců, z toho devět profesionálních fotografů a pět amatérských. Z těch profesionálních jsme se zaměřily především na Antonína Brožka, Josefa Picka a Aloise a Jana Podlipných. Z amatérských je asi nejznámější lékař Antonín Fingerland.

V novince pravděpodobně nebudou všechny snímky, které jsou vystaveny, nebo ano?
To určitě ne. Ve sbírkách muzea je kolem čtyřiceti tisíc fotografií, vystavených jich je 771 a zdaleka všechny nejsou v knize. Ale na druhou stranu jsou otištěny fotografie, které nejsou součástí výstavy.

Chystáte do budoucna nějaký podobný projekt?
Prozatím ne, Jičín se pravděpodobně výstavy takového rozsahu nedočká minimálně deset let, protože pro tyto fotografie je to opravdu velmi náročné, uvidíme, co s nimi světlo a vzduch provedly, až výstavu odinstalujeme. Normálně jsou totiž uloženy ve speciálních obalech a schránkách, které je chrání. V průběhu dvou let by mohly vzniknout menší expozice zaměřené na tvorbu autorů, kteří nejsou příliš prezentováni ani na této výstavě ani v knize, například Huga Tichého nebo Zdeňka a Čeňka Musilových. Jejich práce je představena zatím jen opravdu ve zlomku.

A co třeba další publikace? Uvažujete o ní?
Tak to také ne, hlavně z finančního hlediska je to velmi náročné a i tato kniha mohla vyjít jen díky přispění několika dárců.

Poradíte našim čtenářům , kde mohou titul koupit?
Po křtu je dostupný v místním muzeu a galerii, jestli bude v budoucnu k dispozici i jinde, uvidí se podle zájmu.

Jaký zájem očekáváte?
Tak to si vůbec netroufáme odhadovat.

Ani třeba v závislosti na výstavě a jejím ohlasu?
Tak výstava má ohlasy velké a pozitivní, mnoho návštěvníků se nám vrací třeba i čtyřikrát i víckrát a tráví tu dlouhé hodiny. Na fotkách nacházejí babičky, prababičky, domy, které znali, proto jsme také výstavu prodloužily. Jinak už měla být čtrnáct dní ukončená.

Křest byl zároveň vlastně určitým rozloučením s expozicí, ačkoli je přístupná ještě do neděle. Z toho důvodu jsme také po křtu umožnily návštěvníkům vstup na výstavu a nechaly je tam tak dlouho, jak chtěli. Kateřina Čermáková