Nejen kvůli tomu, kde bude jednou pamětní deska. Řeheč ho formovala, však také se tam odehrává děj nejednoho jeho díla. A Řehečská slepice je literární soutěž, dnes už hodně známá i v zahraničí. Jakož je i známé řehečské kvarteto, na jehož založení se pan doktor podílel. Ale tam nezpívá. Taky nemusí umět všechno.

Zuby tahat umí. A psát. Dovede vydat i dvě knížky do roka. A k tomu spoustu drobné literatury. Kromě toho vydává měsíčník Kobra a literární časopis Čaj. Deset roků organizuje Řehečskou slepici, vede Literární spolek při knihovně Václava Čtvrka v Jičíně, úspěšně obesílá různé literární soutěže…

A tahá ty zuby. Pravda, taky je spravuje, když to jde. Na rozdíl od ostatních jeho kolegů, je pro něj – co zub, to nejen 150 Kč od pojišťovny, ale i příběh. Pravda, ne každý, vždyť už oslavil padesátku. Ne zubů, let. Tady se zastavme. Příběhů je okolo nás spousta. Některé zapomeneme, jiné občas vyprávíme. Ale pan spisovatel je umí přebrat, utřídit, zaznamenat. V paměti, nebo na papír. A hlavně pak hezky zajímavě sepsat. A to už je dar. Kolik je v tom realita a kolik autorova fabulace, to ví jen on sám. Zastavení druhé: Musí se to umět sepsat, aby to bylo čtivé, zajímavé. A aby tu bylo ono zevšeobecnění, ono lidské moudro. A proto je pan Franc spisovatel.

Knížka má zajímavé dělení. Je tu 64 příběhů kratších, 7 delších a na závěr dvě pohádky. Vše humorné, humor je laskavý. Myslím ten knižní. Některým pacientům v reálu asi na křesle do smíchu není. Viz první příběh. Či další. O zbytečně vytažených zubech je toho v knize víc. Ale být stomatologem není tak špatné. Prý čím je starší, tím mladší sestřičku dostává. A pacienti mu na křesle vyprávějí erotické příběhy. Nebo se, dík kartotéce, rozplétají rodinné vztahy. I o erekci je řeč…

Knížku vydalo nakladatelství Antonín Drábek a vtipnými ilustracemi opatřila Hana Míšová.⋌Bohumír Procházka