Včera jsem informovali o úspěšném koncertu Smíšeného pěvecké sboru Foerster při Lapeřově gymnáziu Jičín uspořádaném na počest čtyřicátého výročí sbormistrovské činnosti Ivany Hanzlové. Jubilantka nám poskytla rozhovor.

Kde se u vás vzala láska ke zpěvu?
Z maminčiny strany se pěstovala hudba. Dokonce v její rodině byla domácí kapela. Maminka krásně zpívala. Já se zpěvu věnovala od jedenácti let. Vést sbor mne napadlo až když jsme nastoupila jako novopečená kantorka v šestašedesátém roce na jičínskou tehdy 1. základní školu. Tehdy šlo o dětský pěvecký sbor, který čítal téměř šedesát členů. Vzpomínám, že se nám podařilo získat druhé místo na krajské soutěži. Tehdy v porotě seděl šéf známého libereckého Severáčku profesor Uherek a tomu jsme se líbili.

Vzpomenete si na repertoár?
Ty děti tehdy zvládly i těžkou Smetanovu Mou hvězdu. Klobouk dolů. Musím říci, že mnozí z tehdejších členů zůstali zpěvu věrni i nadále. Patřila k nim třeba sólistka Moravanky Květa Navrátilová.

Kolik jste vedla souborů?
Vedla jsem ten dětský kolektiv, pak dvakrát studentský sbor na gymnáziu v Jičíně, tuším že v roce 1976 jsem obnovila po delší nečinnosti ženský sbor Smetana a v roce 1995 vznikl Foerster při Lepařově gymnáziu. Zpočátku v něm sice zpívalo i několik studentek, ale ty doby jsou pryč a mladé hlasy prostě nejsou. To by tam člověk musel učit a dlouhodobě je získávat svým příkladem.

Jak dlouho trvá z kolektivu zpěváků vytvořit sbor, který může vystupovat na veřejnosti?
Když se to povede, tak rok, ale zkoušet se musí každý týden.

Jak se vám daří přemluvit k vystupování s Foersterem význačné sólisty?
Barytonista Radek Štafl je například mým žákem z hudební školy, klavírista Pavel Krčmárik je dalším z mých žáků. Když se naskytla příležitost a spolupracovali jsme na nějakém větším projektu, tak jsem oslovila profesionální sólisty, kteří byli angažováni agenturou a oni, když nás slyšeli, většinou přikývli. Uznali, že jim ostudu neděláme. To byl případ spolupráce třeba s Editou Adlerovou, která zpívala v Misse solemnis Miloše Boka. (Poznámka redakce: Bok uvedl v roce 1999 své dílo i v newyorské Carnegie Hall. Stal se druhým Čechem v historii, který tuto možnost měl.) Z profesionálů byla krásná spolupráce s Pavlem Vančurou ze Statní opery Liberec nebo s tenoristou Miloslavem Pelikánem, výčet by byl mnohem větší a jde o osobní kontakty.

Jak tvoříte repertoár?
Musím přihlížet především k aktuálnímu stavu sboru, jaké mám zpěváky, ale také k nemocnosti, která může veškeré snahy zhatit.

Co považujete za největší úspěch své činnosti?
Jednoznačně sbor Foerster. Myslím, že jsem ho dotáhla někam, že dál už bych ho já osobně nedovedla. Za největší čest si považuji, že všechno, co jsem dělala, bylo pro Jičín.