V nedávné minulosti byla základní řada této edice doplněna další řadou, jejíž svazky odborně pojednávají o různých tematických oblastech českých dějin.

Počátkem října obohatila tuto ediční řadu, jako třetí v pořadí, publikace věnovaná problematice zločinnosti a s ní souvisejícího bezpráví. Její autor PhDr. Jindřich Francek je významný znalec dané problematiky a avizované vydání knihy bylo spojeno se značným očekáváním odborné i laické veřejnosti. Výsledkem jeho dlouholetého úsilí je kniha rozdělená do pěti základních kapitol. Na jejích stránkách defiluje mnoho informací tříděných do dvou tematických okruhů. Pilířem publikace je pojednání o rámci právního prostředí. Je zde možné dočíst se o vývoji trestního práva a instituce soudnictví. Podrobně je popsán systém soudních struktur od středověku do roku 1848.

Ve druhé části knihy je čtenář seznámen s širokým rejstříkem deliktů, které byly páchány soudobými zločinci. Velký prostor je poskytnut podrobnému výkladu o represivních metodách vyšetřujících orgánů, včetně trestního postihu usvědčených delikventů. V textu chybí pasáž věnovaná analýze okolností, za nichž bylo mnoho nevinných lidí potrestáno nezřídka drakonickými tresty za zločiny, ke kterým se přiznali pouze pod vlivem nelidského mučení. Při četbě tak vzniká dojem (platný i v některých dalších kapitolách knihy), že veškeří delikventi byli skutečně vinni a vykonané rozsudky byly vždy oprávněné.

Ve třetí části publikace je pojednáno o konkrétních kriminálních případech, které vzrušovaly dění ve společnosti v období do roku 1848. Detailní pohled je věnován prostředí šlechty, měst i venkova. Překvapí však, že autor opomíjí několik kauz, které se vžily do pamětí současníků a byly v minulosti předmětem odborného výzkumu. Není zde např. zmínka o vyšetřování, procesu a následné popravě zbudovského rychtáře Jakuba Kubaty. Dalším případem, který svým dosahem přesáhl rámec předbělohorských jižních Čech, byla tzv. vzpoura rybníkářů, kteří osnovali jako akt msty atentát na Petra Voka z Rožmberka. Tato kauza, autorem rovněž opomenutá, vyvrcholila exemplárními tresty a při jejím vyšetřování spolupracovalo několik složek soudobé justice. Obdobně není zmíněna kriminální činnost tzv. mincovního konsorcia v prvních letech pobělohorského období, jehož členové s požehnáním panovníka devalvovali měnu, způsobili tak nemalé hospodářské potíže a osobně, jako např. Albrecht z Valdštejna, získali z celé transakce nemalý zisk. Více místa by též mělo být věnováno problematice kriminality osob žijících ve vedlejších zemích Koruny české.

Čtvrtá a pátá část knihy se zabývají trestním právem a kriminalitou v období let 1848 – 1989. Autor sleduje soudnictví v čase c. a k. monarchie i republiky, včetně nelehkého období okupace. Tyto textové pasáže působí kompaktním dojmem a lze se dozvědět mnoho zajímavých informací. Přesto i zde autor opomíjí několik závažných deliktů, které vyvolaly skandál a vyústily v rozsáhlé vyšetřování, a také nesprávně uvádí sociální status některých osob – kníže Jiří Kristián Lobkowicz, který měl údajně figurovat v souvislostech týkajících se podvodů Harryho Jelínka, byl členem mělnické, nikoli roudnické větve rodu. Z deliktů v textu chybějících může být jmenována tzv. Sídkova aféra, která se odehrávala v meziválečném období a její protagonista se obohatil provozováním podvodné loterie losů, či v pozdějších letech tzv. Šejnova aféra, ve které měl emigrovavší generál ČSLA zpronevěřit finance v souvislosti s obchodováním s jetelovým semínkem.

Autor se pokusil o první souhrnný pohled na dějinnou problematiku hříšných lidí žijících na našem území. Jím napsaná publikace přispěje nepochybně k širší diskusi.
⋌Stanislav Vaněk

Recenzi jsme zároveň poskytli k vyjádření autorovi PhDr. Jindřichu Franckovi, který upřesňuje:

Rukopis lektorovali naši přední odborníci, tj. univerzitní profesorka Karolina Adamová z Právnické fakulty UK a dr. Petr Kreuz z Archivu hl. m. Prahy, kteří neměli připomínky jako pan Vaněk. Nicméně kauzy, které mu scházejí, v rukopise původně byly, avšak editor všech svazků Velkých dějin zemí… PhDr. Pavel Bělina, CSc. i nakladatelství doporučili jejich vyřazení, protože nebylo možné zvýšit počet stran svazku.