Nabízí se dokonce zdrobnělina festiválek, protože účast věru není převeliká. Výstup na Zebín ke kapli sv. Maří Magdaleny, společné modlitby, koncert, přednášky. Porotní sál vyzdobený v barvě oranžové, v barvě Ducha svatého.

Letos v sobotu 8. října ne přednášky, ale diskusní setkání. Téma – Církev, víra, služba lásky. Nezasvěcení patrně netušili. Šlo o poslední chvíle člověka. O tom, jak se v té chvíli zachováme my, kteří ještě smíme. Zněly výrazy jako hospic domácí, hospic mobilní, paliativní léčba (aby člověk netrpěl), úloha rodiny, bílé plenty v nemocnicích, umírat doma …

Vzácné hosty si přišlo poslechnout do Porotního sálu 17 lidí. Iniciátorka hospice v Hořicích Jana Sieberová říká, že je škoda, že s pacientem o jeho nemoci nikdo nemluví.

Evangelický vojenský kaplan J. Zedníček vysvětlil, jak vojáci chtějí i někoho, kdo jim nevelí. Husitský biskup Š. Klásek přiznal, že s křesťanstvím je to jako s hromadou hnoje. Teprve když se rozhází po poli, tak přinese užitek. Pastor křesťanského společenství P. Rýgl poděkoval těm, kdo tak konají, ač nejsou křesťani. Ti jsou Bohu milejší. Velkopřevor řádu sv. Lazara A. Bluma vysvětlil, že řád má v Česku 79 členů a že jeho hlavním současným posláním je infekční medicína a traumatologie. Postěžoval si, že náš stát má nejdražší dálnice, platí arbitráže za „zvorané“ smlouvy, ale hospice podporuje málo. „V rodinách není láska,“ uzavřel.

I o posledních věcech člověka je potřeba mluvit. OS Zebín má tu potřebu.⋌Bohumír Procházka