Výtvarník, sochař, malíř, keramik, tvůrce artefaktů z kovu, šperků z polodrahokamů a vzácných minerálů o své vlastní tvorbě při jedné příležitosti napsal Několik vět. V nich píše: „Jsem empirik. Hledám a nacházím tvary v hmotě. A každý materiál mě jinak oslovuje. A pokud cítím, že mezi vizí a hmotou je reálná kontinuita, realizuji svůj směr. Nemyslím, že dělám 'umění'. Jsem pokorný a svůj. Nehledám vzory a jdu svou cestou omylů a objevů. A pokud vás něco z mé tvorby pozitivně osloví, potom je to má odměna.” Tolik Josef Bucek.

Jeho dosavadní tvorba tato slova v plném rozsahu potvrzuje. Jako sochař pracoval se dřevem, betonem, kovem, hlínou. Jeho plastiky sledovaly úsilí o realistický výraz založený na morfologii lidské postavy, fyziognomii a sdělnosti. Jedny z prvních prací jsem měl možnost vidět na zahradě jeho chaty v Březce. Rád vzpomínám na dřevěnou sochu medvěda s Buckovým řezbářským rukopisem. Zápas s hmotou jičínský tvůrce o několik desítek let přenesl i na další materiál - na kovový šrot, ze kterého vytváří umná díla, charakteristická výtvarnou stylizací.

Úspěšně se ponořil i do tajemství práce keramika. Keramické artefakty zaujaly v jeho tvorbě významné postavení i časové období. Věnoval se intenzivně užitkové a dekorativní keramice. V té užitkové se soustředil na tvarovou úspornost, jednoduchou linii různých dutých nádob (hrnky, hrnečky, nádoby, vázy, mísy…). Uplatnil v plném rozsahu svůj smysl pro realitu a pro praktické využití.

V dekorativní keramice Josefa Bucka jsou zajímavé především jeho reliéfy a ozdobné kachle. V nich nechává zaznít přírodním prvkům, ale i lidské figuře. I zde uplatňuje stylizaci, která je úsporná a rezonuje s barvou. Po návštěvě některých exotických zemí využil nové podněty a inspiraci v trojrozměrných keramických pracích. Jsou to především portréty, z nich např. Hlava Masaje, Portrét staršího muže, Berber, Roberto (jeden z nejtypičtějších). Těch keramických portrétů - žen i mužů - je povícero nejen z Dominikánské republiky, Kuby, ale i Tuniska, Izraele, Egypta.

Část výtvarného života věnoval práci a využití vzácných nerostů, drahokamů, polodrahokamů a minerálů, které umně opracovával, brousil, leštil, vytvářel krásné ozdoby pro české ženy a dívky, aby byly ještě krásnější a půvabnější. Zhotovoval různé zdobné brože, náušnice, drobné šperky, náramky, spony, jehlice, přívěsky, prsteny. A k tomu všemu využíval vltavíny, český granát, perly, jaspis, tyrkys, achát, růženín, tygří oko a různé vzácné nerosty. Umné a šikovné ruce Josefa Bucka, jeho výtvarný cit dávaly hmotě nový tvar, novou estetiku a funkčnost.

Až v pozdním věku moudrosti a na cestě stálého hledání a nacházení začal také malovat. Především figurální tvorba se stala jeho zájmem. Ze svých zahraničních cest si přivezl nejen náměty, které na něho silně zapůsobily, ale také sílu barvy, které malba i náměty nabízejí. Z figurálních obrazů výrazně zapůsobí jeho obraz Kubánská matka, Dělník z doků, ale i řada jiných. Neustálá aktivita provází Josefa Bucka celým žitím. Byl činný ve výtvarné skupině Studio 85 (Bucek - Heber - Škoda - Volf), plně se věnuje činnosti Galerie J.B. Spektrum ve Vokšicích, kterou založil a jejíž aktivity obohacují kulturní dění regionu mírou rozsáhlou a ušlechtilou.

Renesanční osobnost Josefa Bucka bychom mohli doplnit o mnoho dalších aktivit - od mládí příklon k české poezii a vlastní básnické činnosti, vzpomněli bychom i na jeho sportovní úspěchy, na jeho profese, kterými životem šel, na jeho prožitý čas v PTP (pomocné technické prapory) v Ostravsko-karvinských dolech. Jistě by se našlo mnoho dalších Buckových aktivit, které by obohatily poznání, že každý den jičínského rodáka, výtvarníka Josefa Bucka byl naplněn činorodou prací.

Popřejme stále iniciativnímu a neúnavnému Josefu Buckovi dobrého zdraví a pohody. A stálý neutuchající životní elán!⋌ Josef Pavlík