Protože na jeho vystoupení do RMAG přišlo celkem devět lidí, tak si svou židli přenesl k nim blíž a kafe položil na koberec.

Tématem jeho přednášky měl být nakladatel Josef Florián a jeho edice Dobré dílo. Ale přednáška se změnila ve vzájemné povídání a mluvilo se nejen o staroříšském nakladateli. To bylo dobře.

Nejprve třeba říci, že pan novinář se zabývá tím, že pátrá po osudech zajímavých lidí skrze rozhovory s jejich syny a vnuky či jiné pamětníky, čte si v jejich dopisech či dalších dokumentech, ty zveřejňuje. Ten, kdo vážil ve čtvrtek cestu do muzea, kdo si přečetl některé Palánovy knížky, pochopil, že je to konání nadmíru zajímavé. Že nahlížení do života těchto pozoruhodných lidí je inspirující. Jde například o malíře a básníka Bohuslava Reynka, opata Víta Tajovského, píše ale i o hokejistech jako Zábrodský či Suchý.

Knížka o J. Floriánovi se jmenuje Na křižovatce větrů a Palán v ní vychází z dopisů, které si Florián psal s francouzským výtvarníkem Georgesem Rouaultem. Byl Florián pozoruhodnou osobností. Měl 12 dětí, žil v Nové Říši v domě bez elektriky. A tady vydával knížky nejpozoruhodnějších českých i cizích autorů. Šířil tak jejich myšlenky, pomáhal jim na cestě ke čtenáři. Pracoval na dluh, v nepřízni mnoha lidí z okolí. Ona nezištná zabejčilost, to je úžasná vlastnost, která se dnes moc nenosí. Taky proto, že nevynáší. Snad jen určitý pocit dobré práce. Tady edice Dobré dílo. Palán a ostatní, kteří o podobných lidech píší a hovoří, připomínají, že lze konat i jinak, než jsme dnes zvyklí. I proto je dobře, že ho do Jičína Karmelitánské knihkupectví pozvalo.

Zajímavá byla Palánova odpověď na diskutované zdražení knih: „Floriána by to nezajímalo. Reynek by dál dělal své grafiky, bez ohledu na to, zda vyjdou. I dnes řada malých nakladatelství funguje po floriánovsku. Ta budou omezena. Místo deseti knížek jich vydají třeba jen šest. Jinak ale, kdo si chce knížku koupit, tak si ji koupí.“ ⋌Bohumír Procházka