Michail Ščigol namaloval pro kostelík sv. Bartoloměje na Bradech Křížovou cestu. Teď visí čtrnáct zastavení v zadní části železnického kostela, kde vybudoval pan farář Kordík galerii.

Lidé se dívají, hovoří tiše, jsou přece v kostele, většinou ale mlčí. Čtrnáct obrázků, nepříliš velkých, je jiných, než na jaké jsme u křížových cest zvyklí. Možná, na první pohled, jakoby odchýlených od tématu. Velkou část obrazu zabírá kůň. Jsou tu ptáci, komárkovští ptáci. Ženy s miminky. A kříže, spousta křížů. … Překvapením ale mohlo by to být jen pro ty, kdož neznají autora.

Michail Ščigol prostřednictvím mikrofonu, který se obvykle používá při kázáních, vysvětlil: „Malíř nikdy nemá jistotu. Pochybuje. To ho drží nad vodou. Očekávání. Malířské dobrodružství. Při malování zažil jsem věci, o kterých jsem před tím nepřemýšlel.“

Pan farář Kordík doplnil: „Pochybování je lidské. … Láska nesmí chodit, ta musí létat… Když se kříž přijme, tak pak už netíží…“

Mistr na vernisáži převzal vedle spousty květin taky hřebík. Vlastně hřeb. Dlouhý snad pětadvacet centimetrů.

Ta symbolika Velkého pátku je silná. Máme ji v sobě všichni, lidé křesťanští, i ti druzí. Někteří si to neuvědomujeme. Nebo jen nepřiznáme? Až skončí železnická výstava, bude 14 zastavení u sv. Bartoloměje na Bradech. Úžasný cíl poutě pro toho, kdo si bude chtít sám se sebou trochu popovídat.⋌Bohumír Procházka